Vyloupiti
Vyloupiti (zastr. vylúpiti), vylup, vy- loupě (íc), il, en, ení; vyloupnouti, pnul a pl, ut, utí; vyloupati, vylupovati = z lupin vybírati, vylouštěti, hülsen, aushülsen, aus- klauben, ausschälen, kernen; vybodnouti, vykláti, ausstechen; stáhnouti kůži, abdek- ken, abhäuten; vykrásti, ausrauben, aus- plündern, berauben, bestehlen; vylámati, ausspalten, ausbrechen; se, sich hülsen, sich ausschälen. Jg. — co: jádro. Ros. V. dům, Us., kostel (vykrásti), Kom., oči (vy- kláti, 2. vyvaliti). V., Bj., BO., ZN., Šd. Na- vrať mně, milá, co sem ti zavdal. Nezavdal si mně jenom prstýnek, ještě si vyloupl jeden kamýnek. Sš P. 597. Však jste mi slíbili hrdlí a bezživotí nečiniti, jedno oči v. Arch. II. 23. Několik úlů včel v. 1594. Vylup smysl své řeči. Ryt. kr. — co komu: oči, V., Jel., D., včely. Nohy, ruce jí povázal, černé očka ji vylúpal. Sš. P. 780. Takové nalezáme, kteřížby hotovi byli oči sobě vy- loupíce nám je dáti. BR. II. 603. a. — co odkud: jádro ze šupiny. Us. Krásná jak by ji vyloupl z vosku. Us. Pozrel von oblokom: tu vidí krásný zámok, akoby ho z vajca vylúpil. Dbš. Pov. I. 268., Mt. S. I. 90. V. z prstenu kamének. Er. P. 227. V. něco ze slupky. Us. Knoflík z povláčky se vyloupl. Dch. Já tě z kůže vyloupím. Aesop. — čím: jádro nožem. Us. — Aesop. — co kam: dvéře do kostela (vylomiti). Ros. Lev hrozný zrak očí svých naň vyloupil (vy- valil). Rad. zv. — co kde: v městě doby- tém. Ml. — kdy. V-li mu do rána troje včely. Us. Šd. Aby jich (včel) zloděj ne- vylúpal ani ve dne ani v noci. Brt. P. 165. — jak. Mezka mírem (= pod záminkou míru) vylúpi knězi oči. Dal. 33. = co za co. Oko za oko v. dali. BR. II. 24. a. — se. Ořechy se vyloupaly. Jg. Má úročky, ale brzo se vyloupá. Us.