Vylučiti
Vylučiti, zastr. = vyloučiti. — V. = vy- hoditi, werfen. — co kam. Hneď ju hodil do vysoka, hneď zas vylúčil na strechu. Dbš. Sl. pov. I. 272. — co odkud. A to mi verte (věřte), tak mi sekyru z hrsti vylúčil, len tak hvižďala. Slov. Šd. — se. — V. sa, auftauchen. Tu sa vylúči Hadogaspar na vrch vody. Dbš. Pov. I. 57.