Výlupek
Výlupek, pku, m. = něco vyloupeného, das Ausgeklaubte, Ausgeschälte, zvl. zralý ořech, který se sám vyloupl, vyrubák, vy- rubce, lušťák, eine reife Nuss, von der die Schale von selbst weggefallen ist. Nerád ořechy louská, rád však výlupky chroustá. Prov. Č. M. 126. Chlapec jako v. (jako lusk — pěkný, hladký). Mají syna jako výlupek. Sš. P. 562. — V. = nejlepší výbor, jádro, der Ausbund, das Beste. Pavel Stránský, všech českých historiků jádro a v. Para. kut. — Ve zlém smyslu, der Ausbund. V. všech nepravostí. Dch. V. všech čtveráků, šelem. Sych., Šd. — V. = husa neb kachna oškubaná a vyčistěná, jak se na trhu pro- dává, der Braten. Na Ostrav. Tč. — V., výprask, Prügel, Wichse. V. holí, v. komu dáti, D, dostati. Plk. — V., pka, m. = od- padlec, der Abtrünnige. V.