Výmě
Výmě (dříve vémě, jako sémě, témě, Jir.: veymě, vaymě), gt. vymene n. vemene, n., vz Rámě; nyní obyč. vemeno, a, n.. na Mor. vymeno; veménko, vemýnko, a, n. Das Eiter, das Gesäuge. Výmě místo výdmě. Bž. 232. Výmě = cecky hovadské. V. Z jejího vemene mléko teklo. Háj. Prasátka vemeno opras- nice ssají, tele a neodstavené jehně z ve- mena mlezivo ssají, děvka pak mléko dojí. Kom. Odpadlo mu v. od huby (ztratil úřad, dobrodějce. Vz Úřad, Dobrodějce). Č. — V. = prsy ženské. Volk. Ot vymen mateře mé. Ž. wit. 21. 10.