VýměVýmě, gt. výmene, vz Vémě (dod.). Cf. Mkl. aL. 155., 162. a Etym. 397. b., Sv. ruk. 314., Gb. Ml. I. §. 147. 3. Výmeno ist jetzt unmöglich ; auch výmě kann sich kaum behaupten statt des durch Analogíe ent- standenen vémě. Vondrák v Jgč. XIV. 1. 122. Haná je jako nějakým výmenem země moravské. Výb. II 1565.
