Výměna
Výměna, y, f. = vyměnění, der Aus- tausch, Tausch, Wechsel, die Aus-, Um- wechslung, Einlösung, Reluition. D. V. látek. Vz Schd. II. 351. V. dřevení, v horn., die Gezimmerauswechselung. Bc. V. poledníku. Stč. Zmp. 287. V. myšlének, der Ideenaus- tausch, peněz, die Geldumwechslung, zboží; výměnu s někým učiniti. Dch. V. vzduchu, der Luftwechsel, plynoměru, die Gasmesser- wechslung. Šp. Noviny v-nou dostávati. Us. V. na železnicích, der Eisenbahnwechsel. Zpr. arch. VII. 1. Byl v Němcích na v-ně (jeho otec A. poslal ho do Němec k panu B., aby se u něho naučil německy mluviti a za to měl u sebe synka občana B., který sě u něho učil česky mluviti). Obě města postoupena jim za jistou summu a na v-nu za kněze Bedřicha. Pal. Děj. III. 3. 171. Smluvili se v ten rozum, že výměnou zao- krouhlí své statky; Předsevzal v-nu statků s klášterem v Plasích; Svoluje ku vzájemné v-ně zajatých. Ddk. IV. 143., V. 42., 312. (Tč. ). — V. = výplata, die Auszahlung, Aus- lösung. —V. = výminka, die Ausnahme. Troj. — V. = výměnek, das Ausgedinge. Mor. Šd. A ten můj slavný syn nechce mi dáť výměny. Kom. To bude (cesta) na tu věčnou výměnu k pánu Bohu. Sá. Šd.