Výměnek, výmínek
Výměnek, výmínek, nku, m. = co si kdo vymínil, das Alisbedungene; zvl. doživotí n. obydlí sedlákům statek odstoupivším, das Ausgedinge, Geding, die Stube. Sedí na vý- mínku. Us. Byli na čertově v-nku = dařilo se jim špatně. U N. Bydž. Kšť. — V. = domek výměnkářský různo při usedlosti pro výměnkáře vystavěný, das Ausgedingerhäus- chen. Slez. Šd.