Vyměniti
Vyměniti, il, ěn, ění; vyměňovati = vy- míniti, ausbedingen, vorbehalten; vyjímati, ausnehmen; jedno za druhé dáti, austauschen, wechseln, aus-, einwechseln. — co, koho: stavení (vymíniti). Ms. pr. pr. V. zajaté, za- jatce. J. tr., Šb. Už sem veřejně záloh svůj v-nil a slubu danému dosti učinil. Na Slov. Tč. V. peníze. Šp. O celém království tak, že ani Jerusalema nevyměňuje (nevyjímaje). Br. — si co kde: v smlouvě (vymíniti). Act. m. Ferd. Na (ve) shromážděních těch vyměňovala by se mínění jednotlivcův. Osv. I. 41. — aby. Vyměnil si, aby strany sobě neradily. Us. — co, koho komu: dukát, desítku, Us., zajaté. K našemu vlastnímu užitku a propůjčování si je zůstavujem a vyměňujem. Nar. o h. a k. V. si úlohy. Us. Hrts. Pri Morave má paretka, pri Morave, pri Trenčíne pás. Vymeň mi ho, můj šo- hajko, vymeň mi ho, už je temu čas. Sš. P. 552. Jánošík junošík máš veľké poklady, vymeň že si, vymeň, ten tvoj život mladý. Lipa II. 260. — co za, co čím. Vojtěch stav rytířský vyměnil za roucho řeholní. Listinou touto vyměňuje Spytihněv klášterní ves Luka za obec Zhoře. Ddk. V. 182., IV. 112. V. něco penězi, im Gelde reluiren. Čsk. Našpiněný ubrousek čistým v. Dch. Jánošík junošík, veď si ty bohatý, vymeň že sa, vymeň, tvojimi dukáty! Lipa II. 260. — jak. Tuto jeho rozhodnou náklonnosť ne- chceme ovšem v základním jejím směru v. Ddk. V. 112. — co s kým. Židé spirští měli plnou volnosť věci své s lidmi všech stavů v-ti. Ddk. IV. 160. odkud. Poručníka otcem učiněného z počtu vždycky vymě- ňuji. Vš. Jir. 276. Otec, duša moja, vyměň ma z vazenia. Sl. ps. Šf II. 101.