Vymésti
Vymésti, metu, metl a mítl, ten, ení; vymetati, vymetati, vymítati, vymetávati atd. = ven mésti, vyhoditi, aus-, hinauswerfen; vyhnati, herauswerfen, vertreiben; vyčistiti, ausfegen, auskehren; se = klasy dostati, schossen; vyvrci se, naskočiti, vyraziti se, ausbrechen, vortreten, hervorspringen. Jg. V již. Čech. vymětati. Kts. — abs. Všecko bylo, jak by vymetl. Us. Sopka vymetá. Us. Obilí již vymetalo (dostalo klasy). Vz Vy- metati. Má kapsy, jak by vymet (CI'. Má kapsy plné, jako stodoly o sv. Janě = prázdné). Slez. Šd. Stodola světlá, hrdlo suché (n.: huba teplá) a kapsy jak by vymet. Slez. Šd. Ve vsi bylo, jak by vymet. Us. Vk. — co, koho: zemi (kopati), nečistoty, V.; ďá- belství, Kom., směsici slov, Sych., mezníky (odstraniti), valy; všecky kouty vymetá (všude leze), Us., krev, pokoj, kamna, prsk, D., komín. Us. Všecky kouty, krčmy a mu- ziky vymetá, läuft überall herum. Us, Tč. Vymetati stoly (vyklízeti, vynášeti o svatbě, aby se mohlo tancovati). Slez. Šd. Vymec (= vyvrz) nesvobodnú i syna jejího s ní. Vš. Jir. 175. Vymeťte starý kvas. Hus I. 443. Něstrkaj se mezi chamroď, aby tě něvymetli. Slez. Šd. Kdož poklad naleznouti chce, zemi vymítá. Ctib. Hád. V ten čas vymietáše Je- žíš ďábla a ten bieše němý; A tak mnohé kněžie vymietají a Kristus je přijímá. Hus II. 100., 203. Všecky trumfy vymetl (vyhodil). Na Ostrav. Tč. — co komu. Ktožby koli- věk komu mezníky vymetal, quicunque ali- cui limites ejiceret. Arch. V. 179. Ješče jednu ti povím, abys mně vymet komín. Sš. P. 617. Vymetl jí komínek (spráskl ji, zprznil, brachte sie zum Falle). Mor. Šd — co odkud (kdy). Pták mnoho peří z křídel vymetl; Nepřítele z města v. Jel. Přijde duben, zbytky vy- metem z humen; přijde máj, přec dobytku daj! Pranos. Tč. Vymetla saze z kamen. Us. Šd. Některé obrazóv modliče uzřev ty obrazy si zlámal a z kostelóv vymetal. Hus I. 76. V. se od něčeho = odloučiti se od čeho. Mor. Před hostinou z domu vymést prach a smetí. Kká. Td. 122. Šestinedělky z loží vymietají. Arch. IV. 142. Ty, jichž hřiechové zjevní jsú, ze sboru vymietáme. Hus III. 228. Z jich břich střeva vymítají. Pass. 827. Protož jest Pán všecky věci odporné domu jeho modlitebnému z něho vymietal. Chč. P. — odkud jak. Víno šlem z sebe srkze kysání vymítá. Ler. Kůň vymítá ze sebe chřípěcí ve hrubých kusech. Db. Synové vaši z vašeho pokolenie vymietají ďábly ve jméno mé. Hus II. 102. Vyobcovánie je zlé, když člověka bez viny z obce vymietají. Ib. II. 200. — kde. Vymetaj před svojím prahem (před svojum síňum) = nestarej se o cizí věci. Slez. Šd. O by dřív byl vlastní ve chyši, v sousedově potom vymetával. Kol. 1. 291. Ona po všech smetiskách vy- mětá Mor. Tč. — komu jak. Metlu drže sedlákovi podlé vší potřebnosti vymetl jest. BN. — co kam. Mílek láskostřelý všecku zbroj svou na mne vymetal. Koll. I. 208. V. koho = vyhoditi. Us. — co čím: prach chvoštištěm, V., pometlem, Br., kamna štět- kou. Us. Všudy námi zadní kouty vymítají. Mus. Něco kašlem vymítati. Lk. Tím člo- věkem všechno všudy vymetou. Us. Jednú metlú dve izby v. Phld. I. 2. 7. Jistě vy- mietám-li prstem božím ďábly, tehdy přišlo jest mezi vy královstvie božie; Belzebubem vymietá ďábly; Mú mocí ďábly sú vymietali; Řekli, že ďáblem ďábly vymietá. Hus II. 100., 102., 197. Ach keby ja znala, kdze budzem nevestú, vymítala bym já rozmarijú cestu. Sl. ps. 352. — (se) koho (s kým) z čeho v. (oba). Vš. Kůň brzo vymece (vy- čistí) se ze chřípěcího. Db. — se. Žito se již vymetalo (dostalo klasy). Us. Otok se mu vymítá (dělá, naskakuje). V.