Vyminouti
Vyminouti, ul, ut, utí; vymíjeti, el, en, ení, vymínati, vyminávati = vyhnouti se, ausweichen. Mor. — abs. Vymiň, počta jede, lesti nevymineš, do arestu přijdeš. Brt. P. 46. Kdekoliv's mia potkati měl, dyckys vyminúti hleděl. Sš. P. 251. Nevy- mínaj, nevymineš, trestu božího neujdeš. Sš. P. 251. — komu s čím: vymíňal mu s vozem. V již. Mor. Šd. — (se) komu, čemu: vozu. Us. Vymíňal blatu, aby se nezamazal. Mor. Tč. Jeli a nevyminuli nám; Vymínej se mu zdaleka. Mor. Vck. Umínila si, že tomu musí v. Kld. 82. — kde. Na úzké lávce se nemohli v. (vyhnouti se). Mor. Šd. — V. = vymíniti. Kořen pak vymíná se (= vymiňuje se, excipitur). Bdž. 117. si co. U Kdyně Rgl.