Vymlátiti
Vymlátiti, vymlať, mlátě (íc), il, cen, ení; vymláceti, el, en, ení; vymlacovati = cepem vytlouci, ausdreschen; vybiti, vyhnati. hinausprügeln; zbíti, ab-, aus-, durchprü- geln, abdreschen. — abs. Požaté obilí sklá- dáno bylo ve stohy, pak vyšlapáno nebo také vymláceno. Ddk. IV. 139. Děvečka vyšije (šitím vydělá), šohajek vymlátí, ach Bože rozbože, ti budú bohatí. Sš. P. 471. — co: posledy zboží (obilí). Mor. Tč. V. plný nadbyt. Půh. II. 599. V. zrno. Dbš. Sl. pov. III. 38. V. obilí. D., V. — kde čím: na poli mašinou (strojem), ve stodole cepy. Us. — co, koho čím odkud: Žižka římské kněžstvo cepy z Čech vymlátil. Pal. Cepy z něho duši vymlátil. Kn. — jak. Snopy na čisto v. Kn. poh. 610. Všecko obilí po- svážeti a do čista v. Us. Šd. — komu = vybiti mu, abprügeln, durchprügeln, abbläuen. D., Brt. V. někomu (kůži). Tč. Jak ťa chytnu, tak ti vymlátím. Brt. Já ti vyplatím a ti vymlátím, až ti tvoje tvrdé kosti na prach rozmlátím. Čes. mor. ps. 226. — co komu. Švábům kůži vymlátil. Kká. Td. 122. — komu jak čím: po hřbetě pěstí. Us. Tč.