Výmluva
Výmluva, y, f. = vymluvení, die Aus- sprache, der Vortrag. Člověk libé výmluvy. Troj. — V. = výmluvnosť, die Beredsam- keit. Z. wit. Deut. 2. V. Hospodinova roz- plamenila jeho Ž. wit. 104. 19. Duchovní čeští jali se (ve 13. věku) básně latinské obsahu náboženského v roucho české při- odívati užívajíce při tom nejen formy, ale, pokud stačila, i také výmluvy básnictví národního. Anth. I. 3. vyd. III. Výmluva či výmluvnosť tvá sladká. Hus. 44. V. činí veliké divy; Má v. nebuď tobě těžka (elo- quentia mea non sit tibi gravis). BO. Zna- menaj hlas mé v-vy. BO. Muž krásné v-my. GR. Byly-li by strany takové opatrnosti a vý- mluvy, tehdá budú moci samy (bez řečníka) osobně mluviti. Brikc. — V. = výrok, der Ausspruch. A on jemu toho neodepřel, než učinil jest v-vu takovú a řkúc k němu. NB. Tč. 11. — V. = viny s sebe skládání, die Ausrede, Entschuldigung, Ausflucht, der Vorwand, Behelf. V. spravedlivá, jalová; jalové v-vy užívati; jalovou v-u míti; v-u poraziti. V. V-ám místa nedati. Sych. Da- leko pro v-u nechodí. Us. Každý hřích svou v-u má. Prov. Žaloba i výmluva ro- zepři majících, Anklage und Einrede. Kom. Kdož by koho zabil a měl toho jakou vý- mluvu. Vl. zř. 437. Hodná a obranná v. CJB. 35. Tato v. nemá podstaty, ist unbegrün- det; Kroucená, naprosto nepravá, planá. Us. Dch. Loupežníci majíce slova jejich za pouhé výmluvy jali jsou se všelikými mukami pe- níze na nich vynucovati; Jaromír jal se v-mi i omluvami sebe obhajovati; V-vu její, že k ničemu není zavázána, za lichou pro- hlásil. Ddk. II. 90,, 255., IV. 268. (Tč. ). To je obnošená v. U Žamb. Dbv. Však na tvé v-vě nic nenie a na mé také. Arch. V. 344. Čím jejich marné v-vy Pán smítati ráčí; Zákon přirozený měvše v-vy míti nemohou. BR. II. 116., 483. V. planá, jalová. Bart., Koule. A nic nemají v-vy, že sú jim o těch hřiešiech nekázali; Aby v-vy z neuměnie pro dlúhosť neměl; Aniž mají v-vy řkúce, že netbají, co duchovní činí; Protož nemají v-vy bohatci a bohaticě řkúce, že nechodil v té purpuře a v bissu; Ta dva hřiechy, pýcha a lakomstvie, máta mnoho výmluv přikrytých a chytrých. Hus I. 196., 313., 450., II. 239., 254. Kdo nerád dává, snadno v-vu najde. Pk. Lepší v. než hůl. U Litomš. Bda. U Kr. Hradce. Kšť. Lepší v. nežli psí hovno. U Rychn. Hsp. Dobrá v. člověka omlouvá. Us. Tč. V. jaká taká, jen když je platna. Us. Sd. Vz také Obrana a Rb. 274. Strany přísloví vz Bíliti se, Bratr, Čert, Čistý, Díra, Drbati se, Lavice, Mydliti se, Odštěkati, Omlouvati se, Přikrývka, Řepa, Sítka, Špína, Trávníček, Útěk, Věník, Vozka, Vymluviti se, Záplata. — V. = výmínka, die Bedingung. Však s touto výmluvou, jakož jest sobě na smlouvách svatebních vymluvila. Schön. Také v tom trhu jest taková v. a vymienka, jestližeby... 1433. Nách. 63. Dále taková jest v. mezi námi, jestliže bych. Ib. Se všemi právy, v-kami. Ib. — Pulk., Martim. Však toho podtržení můžeme se vystříci v-vami a zápisy opatr- nými. Pal. Děj. III. 3. 174. Nenie-li žádných výmluv ve dskách v tom veně; Pakli jest co vymluveno a ve dskách v. stojí, to má tak držáno býti, jako dsky svědčie; Tak jakož přímiří mezi sebú máme s v-vú osm neděl napřed; S dobrú pamětí i s rozumnú v-vú učinil svój kšeft. Arch. II. 504., III. 19., IV. 354. (Šd. ). — V. = výminek, vý- měnek, das Ausgedinge. Us. na Domažlicku. Němc. Cf. Výmluv.