Vymluviti co
Vymluviti co. Král uher. mnohé řeči poče vymlúvati (pronášeti). Výb. II. 837. Něco znamenitě v. Arch. VII. 648. Cf. Pro- měřování (dod.). Neb ktož dědinu dává na plat, což v-ví a več onen vstúpi, to móž na něm vzieti. Št. Kn. š. 160. (12.) — co komu = vymíniti. Arch. IX 447. a j. tam. V-vě sobě Kolín. Výb. II. 763. — se. Počkej, až se v-ví (do syta namluví) Us. Pdl. — se od čeho. Dobře's odpověděl, tak že's se od smrti v-vil. Výb. II. 921. — se z čeho. Židé, kteří se z viny vymlou- vali. Arch. VIII. 282. — koho jak. La- hodnými slovy jej sebú v-vil (přemluvil, ven vyvedl) Zrcd. I. a. Mus. 1890. 456. — kde. Také to jest mezi námi v-veno. Arch. VIII. 491. — co v čem. Leč by byli, osa- zijíc svú dědinu, v tom právě ji dali a v-li. Št. Kn š. 160. — se nač, ausreden. Sá. — že. Vymlúvámy (vymiňujeme) zvláště, že . . Výb. I. 497. a tam často.