Výmluvnosť
Výmluvnosť, i, f. = vyslovování, die Aussprache. V-stí jest obdařen (nabyl opět řeči). Br. — V. = umění dobrého, krásného mluvení, krasomluvnosť, eloquentia, die Be- redsamkeit, Wohlredenheit, Redekunst. V. = způsobnosť o každé věci dobře t. záko- nům výmluvnosti přiměřeně mluviti nebo psáti. Blř. V-nosť jest vlastnosť řečníka buď přirozená aneb uměle nabytá, která mocí a důrazem slova dovede posluchače přesvěd- čiti a pohnouti. S. N. Bohyně v-i; K v-sti někoho vycvičiti. V. Muž jasné a opatrné v-i. Troj. V-stí dštil. Kom. V. ohnivá, Br., ušlechtilá, Háj., plná a dokonalá, Jel., svo- bodná, krásná, Háj., kazatelská. Mus. 1880. 468. Kolikrát se v. tvá s poctivostí potkala? Jir. Ves. čt. 382. V. jest nebezpečnější zbraň než dýka. Arbes. Tak v-stí a neumořitelnou klidností mysli nade všecky vynikal; Různé tyto zájmy vnukly s dostatek v-sti přáte- lům Soběslavovým. Ddk. II. 390., IV. 16. V-stí něčí srdce obměkčiti. Ib. II. 466. V. činí řečníka. Jel. Rečník k v-sti řeč cvičí. Kom. Kde celý svět mužů vší v-stí nesveď ničeho, tam ženská zvítězila laskavosť. Sha- kesp. Tč. Přidajme jim v. písma svatého. Hus III. 99. Kdo má mnoho v-sti, ten je bez múdrosti; V. obyčejně od pravdy se dálí. Na Mor. Tč. Hlad v-sti učí. Hkš. V. v nešlechetném člověku jest rovně jako jed v zlatém koflíku. Pr., Rb. V. bez rozšafnosti a upřímnosti nic jinač není než jako oheň v rukou dítěte aneb meč dobytý v ruce člověka nesmyslného. Rb. — V. = výpovědi, der Ausspruch. V-sti Hospodinovy jsou čisté. BR. II. 147. a