Vymoci
Vymoci, v obec. mluvě: vymocti, mohu atd., vz Moci, vymoz, moha (ouc), mohl, žen, ení, vymáhati = svou mocí dobyti, způsobiti, be-, er-, auswirken, požadovati, zu Wege bringen, erzwingen, erpressen; se = vysvo- boditi se, sich befreien. Jg. — co: dluhy (na kom) vymáhati. Zlob. Žilina ma (= mne) vymohla (přemohla) a Uherská nemohla. Sl. ps. Tč. Podniknutí takové vymáhalo na- pnutí všelikých sil; Vymohli papežské vyše- třování proti němu. Ddk. II. 156., III. 48. (Tč. ). Poslušnosť netoliko podrobení rozumu, nébrž i podrobení vůle vymáhá. Sš. Sk. 71. (Hý. ). Dáme-li tomu místo, jakž to pravda vymáhá. Šf. I. 448. Ten nic nevymůže, je sám rád, když dýchá. Dch. V. někomu plat. J. tr. Partie četiva, které vymáhají zralejší úsudek. KB. V. — čeho. To by zvláštního spisu vymáhalo (požadovalo). Mus. Jednak příběh ten obšírného výkladu vymáhá; Roz- ličný účel rozličného vypravování vymáhá; Otázky tyto veškery jistých a místných od- povědí vymáhaly; Zákon dokonalého vypl- nění předpisů svých vymáhá; To však vy- máhá snahy lidské a lidského úsilí. Sš. L. 81., Sk. 278., I. 155., II. 35., 111. (Hý). Ná- vratu ale i knížectví vymohl. Ddk. III. 96. Potřeba toho vymáhá; Hájení provincií těch velikých obětí na lidech a na penězích vy- máhala. Šb. Dj. II. 40., 107. Ant práva tak vymáháš, budiž jist, máš práva dostať víc než sobě žádáš. Shakesp. Tč. — co, čeho čím: pohrůžkami. Berg. V. ze země dobré úrody hnojením. Us. Tč. Odpolu hrozbami, odpolu rozkazy vymohl na nich uznání léna; Soběslav násilím sobě návratu do otčiny vymoci chtěl. Ddk. III. 78., 113. (Tč. ). — co, čeho komu kde. V té straně sobě ovšem židé nekteré úcty vymáhali; Ana milosť boží v člověku spolupůsobení jeho vlastního vymáhá. Sš. I. 108., II. 24. (Hý. ). Panství si vymoci. Dch. Věcí obtíž, která vymáhá sobě věčí obětnosť a rozhodnější sebezapření, vnadila více muže svatého; Vy- máhali Šebířovi hodnosť arcibiskupskou; Gotšalk vymohl mu smíření; Otakar byl by si rád vymohl léno na země nově nabyté. Ddk. II. 47., 138., III. 267., VI. 5. Já mu bydlení vymohla zde. Koll. I. 257. Krátká řeč a pěkné slovo vymůže u pánů mnoho. Prov. Bž. On ti to u pána vymůže. Us. Svých svobod u dvora si vymáhati. Zlob. — čeho, co na kom (kdy): peníze. Berg. Vymohli na něm, že syna vydědil. Sych. Nelze na něm vymoci, aby to učinil. Sych. Dále vymohl na něm ještě během téhož roku onomu klášteru na Eugenovi bullu ochrannou; Strana klerikalní dovedla vymoci toho na papeži. Ddk. III. 125., V. 272. (Tč. ). Vymá- hali toho na králi. Pal. Děj. IV. 2. 282. — co, čeho jak. V. něčeho násilím, mocí. Us. S přísností vymáhal Vladislav na členech čeledi své dokonalého poslušenství; Tímto způsobem vymohl posvěcení nového biskupa. Ddk. II. 459., IV. 37. — co pro koho. Pro Kunráta vymohl výslužné 300 hř. stříbra. Ddk. V. 259. — co, čeho proč. Jaromír vymohl k přímluvě legatů papežských zná- mé císařské listině o jednotě obou dioecesí papežského stvrzení. Ddk. II. 317. Sláva vniterná pro vyjevení svoje vněšné vymáhá spolu takových okoličností, které... Sš. I. 89. (Hý. ). — kdy. I vymohl jim 1. ledna r. 1092. slyšení u císaře. Ddk. II. 336. Pova- žovali vše, co národ za posledních 18 let vymáhal,. za pouhé poblouzení. Pal. Děj. III. 3. 274. — co, čeho, koho, se odkud. V. se z vojny. Er. P. 442. Ona má peníze, z vojny mne vymůže. Čes. mor. ps. 228. Ale poničeno Bohu, azdaj i z pekla vymôžem sa. Dbš. Sl. pov. II. 15. Od někoho něco v. Us. Šd. Uznání to vymáhá pokoru se strany lidstva a dokonalé se řádům syna božího podrobování. Sš. J. 89. Sv. Jakob vymáhá
od pohanokřesťanů, aby... Sš. Sk. 181. (Hý. ). Ze země obilí v. Vaň. Někoho z vyhnanství, Sych., z bídy, Šm., se z nesnází v. Plác. — se k čemu. Zlato chudým dávající k věč- nému životu se vymáhala. Ob. pan.