Vymodliti
Vymodliti, il, en, ení, erbitten, erbeten, erflehen. — co komu (modlením vyžádati). Kom. Jsem-li z počtu zatracenců, co si vy- modlím? BR. II. 114. a. Synovia s matkou putujú a vvmodlia otcovi zdravia. Dbš. Pov. VI. 63. Vz Vyklaněti. — co na kom, od koho. L. — se co: knihu (modle se ji pře- čísti). D. Aby se tu modlitbu vymodlil, tři dušičky vysvobodil. Sš. P. 741. — se co za koho. V. se otčenáš za své rodiče. Us. Tč. — se z čeho, durchs Beten einer Sache los werden. Vymodlil se z nemoci. Sd., Šd., Dch., Kn. poh. 719.