Výmol
Výmol, u, m. = místo vodou vymleté, rokle, eine ausgewaschene Stelle, ausgespülte Vertiefung, der Kolk. Jg., Nz. V. řečiště. Bibl. Navrátichu sě vody u výmol svój; Řiečný v. BO. Čerta kdyby zabi! a někam zakopal do výmola, to by mu dobře udělal. Slez. Šd. Jámy a výmolové. Kom. V. po- toku. Br. Do v-u padnouti. Br. — V. = ře- čiště, das Flussbeet, zastr. Vešken lid po suchém výmole (alveus) převedl. BO. Zdvi- hnu dvanádcte kamenóv z prostřed výmola jordanového (alveus). BO. — V. = země vodou vymletá a odnesená, weggeschwemmte. Erde. Aqu.