Vymříti
Vymříti (u Opavy vymřeť), mru, mři, el, ení; vymírati = vyprázněnu býti, ausster- ben; mřením se skončiti, aussterben, erlö- schen; zhubeněti, vor Hunger mager werden, ausgehungert werden. — abs. Město v-elo. Us. Ten rod vymřel. Všichni vymřeli (po- mřeli); oheň nechám v. D. — čím: hladem (vymříti a vymříti se). V. — kým. Tímto potomkem vymře už celý rod. Us. Tč. Jím co posledním mužským potomkem rod kní- žat českých vymřel; Děpoltúv rod vymřel teprve 1241. Boleslavem. Ddk. II. 179., IV. 115. (Tč. ). — čemu: plesu i hoři; Dávno jsem hoři vymřel. Us. Dch. — jak. Rodové saští byli jsou po meči vymřeli. Ddk. II. 392. — kdy. Rod Batorův v 17. století vymřel; Jeho rod počátkem 13. věku v-řel. Ddk. II. 220., 431., 432. (Tč. ).