Vymstíti se
Vymstíti se, il, stěn a štěn, ění; vymstí- vati se = pomstiti se cele sich zur Genüge rächen. V. — abs. On se rád vymstívá Šd. — čeho: křivdy, Záv., křivd a urážek. Kom. V. se krveprolití na Tatařích učiněného. Pcht. — Plác. — co, čeho na kom. Za- vazuji se, že se toho skutku na vás vymstí- vati nechci. Štelc. V. smrť bratrovu na vra- hovi. Us. Tč. Hříchy v mladosti dočiněné na stáří se vymstí. Sych. — V., Plác., Flav. — se čeho nad kým. V., Flav., Apol. Kdožby se nad nimi v. chtěl. Skl. I. 253. Nad nimiž se vymstívati a sobě sami křivdy napravovati nemáte; Nad svým blížním se vymstíval. BR. II. 24. a. — čeho čím: po- kutami. Plác. Věděl, že skutkem takovým nad oběma se vymstí. Pal. Děj. IV. 2. 86. Vojáci vymstívali se na hospodářích su- rovým s nimi nakládáním. Mus. 1880. 249. — se komu (z čeho, zač). Tak vymstil se kníže Vojtěchovi; Chtíc nezvedenému synu svému platně se v., starého krále za manžela pojala. Ddk. II. 46., 196. (Tč. ) Ta- kovým sňatkem zahanbila vlastního syna i vymstila se jemu z příkoří sobě způsobe- ného; Knížeti Břetislavu mohl se v. z křivdy nejspíše jemu odtud způsobené, že...; Něm- cům na mysl připadlo, v. se Uhrům za zrádu. Ddk. II. 196, 358., 399. (Tč. ). Tak se jedni druhým vymstívali. Dač. I. 297.