VymučitiVymučiti, il, en, ení, durch Peinigung erlangen, erzwingen, erpressen. V. —
co na kom čím: přiznání skřipcem. Sych. Penieze na nich vymučoval. Tč. 16., 26. I na mně vymučil sto hř. gr. Půh. I. 186. —
aby. Toho na mně nevymučí, abych... Ráj. —
že. Já na tobě vymučím, že mne tomu na- učíš. Pass. 23.