Výmysl, u, výmyslek
Výmysl, u, výmyslek, slku, m. = vy- myšlení, co vymyšleno; více ve zlém smyslu, die Erfindung, etwas Ersonnenes, Erdachtes. Jg. V. scestný. V. Zhynuli ve svých vý- myslech; Abychom nepřišli v nějaké svých výmyslů zastrčení. Exc. Není to tedy lid- ský v. Br. Takovými slovy a v-sly mužům zálohy činili. Pulk. V. chytrý, podvodný, Luth. antik., bláznový. Jel. V. holý, pure E., planý, müssige E., lichý. Dch. Jídla od výmyslu světa (přepodivná). Us. na Mor. Dsr. Ty zápisky nejsou výplody planého výmyslu. Ddk. IV. 124, Hrá všetky nôty od výmyslu sveta. Mt. S. I. 89. Dala jej aj šiat od výmyslu sveta (přepodivný). Na Slov. Dbš. Sl. pov. I. 17. Bíledně bezdů- vodný v.; V-sly ty bajivé za filosofii svrcho- vanou vydávali; Jest to výmysl dokona lichý; Leč to poetické jsou v-ly. Sš. I. 15., 11. 192., J. 39., 225. (Hý. ). Výmyslek lidský, menschliche Erfindung. Pal. Děj. III. 1. 8. Nálezky a výmyslky. Čr. Své výmyslky božímu slovu rovnají. BR. II. 33. a. A vše ty výmysly popsati, jedné což já jich vím, bylo by příliš dlúho. Hus I. 456. — V. = plán, návrh, der Plan, Entwurf. Proch.