Vymysliti
Vymysliti, vymysli, sle (ic), il, šlen, ení; vymýšleti, el, en, ení; vymyšlovati = my- šlením najíti, er-, ausdenken, ersinnen, er- finden, ausdichten, aussinnen, ausfinden, ausstudiren; myslí obsáhnouti, denken, sich vorstellen, mit dem Sinne fassen. Jg. — ąbs. Kdo vymýšlí, důvtipný jest. Kom. Čert vymyslí, diabol poštuchne. Mt. S. I. 104. — co: knihy, verše, V., písně, nápisy. Kom. Sám si nevěř, že co dobrého možeš vymysleť. Na Slov. Tč. Kdo hru (šachovou) vymyslil? Kšch. 5. V. nálezky, zlosť. Hus II. 170., 174. (Tč. ). Vždy něco nového v. V. Věčnosť ani vysloviti ani vymysliti (myslí obsáhnouti) nemůžeme. Kruz. V. musické nástroje. Br. — si co: lež, V., bohy. Exc. Ty dvě hrubě nadávaly, že si ledyco vymýšlá. Slez. Šd. Má dcero roz- milá, co si ty vymyšláš, když mi v černé zemi odpočinku nedáš? Sš. P. 499. On praví, že sobě to ona vymyslila potvorně. NB. Tč. 50. Čo hluchý nepočuje, to si vy- myslí; To si ani čert nevymyslí, čo má žena v svojej mysli. Mt. S. I. 118. A práva jim nová vymyslil a sepsal, jež jsou proti právům starým. Let. čes. 291. Cožť sě koli zdá najtěžšieho utrpenie, to sobě vymysl (= vymysli). Pass. 23. (Hý. ). V. milosrden- ství pekelníkóm. Chč. 637. — co na koho. Kdo ví, co by si na člověka ještě vymy- slila! Ten pořád na mne něco vymýšlí. Us. Dch. V. na někoho zločin. J. tr. A jakých muk na ně vymýšlejí? Kom. Ty sám nětco na mne vymýšlíš. BR. II. 375. b. Lapačku na někoho vymysliti (nastražili). Prot. 281. — kde. V Troji vymyšleny jsú rozličné hry. Jir. Anth. I. 118. — co proč. Mozek vymýšlí pro krev zákony, horká však letora chladný zákon přeskočí. Shakesp. Tč. Obé jest úmyslem dobrým a pro dobrý konec vymyšleno. Vš. 308. — co čím: svým roz- umem, důmyslem. Že sobě židovka chytrostí svú muož v., což se jí zdá. NB. Tč. 50. — co (kdy) jak. Po svém mozku a libosti práva si vymýšleti. V. Za oné doby ustra- šené mysli v hojné míře vymýšlely četné bájky. Ddk. V. 218. — aby. A kto by ty bobonky vypsal, kteréž vymýšlejí, aby pravdu potupili?; Potom vymyslil, aby je velmě mučili. Hus I. 256. II. 174. (Tč. ).