Vynésti
Vynésti, nesu, nes, nesa (ouc), sl, sen a šen, ení; vynositi, il, šen, ení, vynášeti, ejí, ej, eje (íc), el, en, ení, vynášívati, (zastar. vy- nošovati) = ven nésti, aus-, heraus-, hinaus- tragen; pronésti, oznámiti, praviti, offenba- ren, kund thun, sagen, aussprechen, vor- tragen, äussern; přinášeti, dávati, užitek nésti, eintragen, renten, Gewinn bringen; obsahovati, činiti, begreifen, enthalten, be- tragen, sich belaufen, ausmachen; vznésti, vznášeti, vyvýšiti, erhöhen, hinauftragen, er- heben; vychvalovati, velebiti, loben, rühmen, erheben; povyšovati, erheben. Jg. — abs. Výšeji lítati, než křídla vynésti mohou. V. Ty hory vynášejí (užitek nesou). Nar. o h. a k. — co: mrtvé tělo, Kom., nález, soud, právo; Co plod a užitek vynáší; Jeden strych jiných 100 vynáší (obnáší, činí). V. To nic nevynáší. Us. Dch. Ty ji vynesou (pomluví)! Us. u Rychn. Msk. Rád slávu Vladislavovu vynášel. Ddk. III. 284. Počet obyvatelů již úplné čtyři miliony duší vynášeti bude. Pal. Rdh. II. 420. Smrť, zimu vynášeti. Němc. V. práva. Vš. Jir. 8. Svá myšlení v. Kom. D. 40. Čím srdce tvé naplněno bude, to také vynášeti budeš. BR. II. 29. Úsudek v při v.; řeč, pověsť, D.; něčí zásluhy vy- nášeti (chváliti); tajemství vynésti; ta služba (ten dům atd. ) mnoho vynáší, Us., zákon, Šm., tejnosť rady; země vynáší úrody. Kos. Soud o něčem v. Kom. Slova v. (vyslovovati). Us. Vynáší (činí) to 100 zl. V. své umění chvá- liti). Martim. V. potaz, O. z D., Zř. F. I. A. X. 2., Arch. II. 503., V. 13., rozsudek. CJB. 399. — koho: mrtvého. V. Vysoce někoho v., Ros., sebe samého (chváliti). V. Vynášejí hospodáře (říká se, vynese-li se dříve díž nežli se chléb do peci dá). U N. Bydž. a Kr. Hradce. Kšť. — co odkud: mrtvého z domu, V., něco z komory, Ros., z rady (tajemství), Zlob., peníze ze země. Us. V. zboží z lodi. Us. Tak sa do mňa mali, dobre ma už z rozumu nevyniesli. Mt. S. I. 110. Hý, koníčku, hý můj vraný, vynes ty mě ven z Moravy. Sš. P. 531. Žeby mimo zá- pověď z domu stuol vynesl. NB. Tč. 143. Smetí z domu na ulici nevynášej. Prov. Šd. Vynes zlobu z myslí svojí. Vrch. Tak ťažký z truchlého ponos ven srdca vynášel. Hol. 4. Dům sotva čtyři ze sta vynáší. Ml. — co odkud kam nač: zboží z lodí na zemi. D. V. něco na trh (prodávati), na jevo, V., na světlo, Jel., na plac (praviti), V. Kletba vynesena v spravedlivém hněvu na bez- božné plémě Vršovců. Ddk. II. 406. (III. 129., IV. 94. ). Zkoušel Krista pána, vynesl tě ho na chrám vysoký. Sš. P. 34. A tak k Bohu má dušička se vynese. Er. P. 522. Vyneste mne ven na deň. NB. Tč. Pavel veškeru bohatosť dialektiky v ideách kře- sťanských složenou na odiv vynáší. Sš. I. 10. Vědúce, že jest kacieř, mordéř a němý hřiešník, jakož sú naň ty hřiechy vynesli. Hus III. 285. V. rudu na den. Dch., Vys. V. koho do nebe (vychvalovati). V. Má za to, že jeho zemanství ho vynáší nad tu povinnosť. D. V. se nad jiné, Us, nad svou možnosť. V. — co nač. V. soud, rozsudek na něco. Us. — co kde. Stavové na sněmě nález vynesli. D. V. něco před soudem. Mus., Arch. I. 6. — co o čem: úsudek o při, V., soud o čem v. Kom. O kletém císaři vynesli poslední svůj nález. Ddk. II. 389. Z toho, co jsme nadzmínili, již o účelu a příčině, proč Pavel list ten napsal, snadně soud v. můžeme; O tom nejedni theologové hluboké a bystré náhledy vynášeli; Nález o ní (otázce) vynáší povšechně a věčně platný. Sš. II. 4., 168., Sk. 174. Svůj soud o tom vynáším. BR. II. 607. b. Čemu kdo nerozumí, o tom soudu vynášeti nemá. Us. Tč. — co kdy. Což předpokládá, že ve- škerých Israelitů při svém z Aegypta vy- jití přes tři miliony vynášelo. Sš. II. 38. A po bedlivém všeho toho povážení na to výpověď vynésti ráčil. List z r. 1671. Tč. — co proti čemu. Kvido vynesl prý klatbu nad Polskem proti vůli duchovenstva ta- mního. Ddk. II. 178. Proti vší spravedlnosti v jednostejné při rozdílný soud vynášíte. BŘ. II., 54. a. — co, koho, se čím (ne: s čím). Ústy vynášeti med, v srdci skrývati jed. V. Jest to věc nejbláznovější, když se kto sám chválami vynáší. Jel. Enc. m. 8. To by mělo před právem a ne válkami vynešeno býti (austragen). Arch. I. 6. Knihou škodlivá učení v. Jel. Někoho velikou poctou v. Let. V. se svými penězi, v. se svou silou (chlubiti). D. Divy a zázraky se v. Br. — co komu. Zahrady mnoho jim vynesly. Us. Mosí tak dělat, jak mu vynášá. Mor. Brt. To mu špatný zisk vyneslo. Us. Nic více mu jeho úřadeček asi nevynášel (než na žejdlíček vína v neděli). Šml. Chcete nám vynést spaní (říkáme, když někdo navštiviv nás posaditi se nechce). Us. — co nad kým: soud. Ml. — jak. Rozsudkové mají se ve slovech patrných a prostých vynášeti. Kol. 32. V Řezně vynešena jest nepochybně tato věc na dobro. Ddk. I. 203. Okázale, až do nebe se v. Us. Dch., Šd. V. něco právem, ämtlich austragen. NB. Tč. 89. Nebudeš má, nedají naši, že se tvá rodina hrozně vynáší. Čes. mor. bs. 148. Ja by tebe chtěla, nědaju mi naši, že se tva rodina vysoko vynáší. Sš. P. 386. Kozma jme se zásluhy Jaromí- rovy i veršem vynášeti; Kníže Vratislav při položeni základního kamene chrámu vlastní rukou vynesl 12 košů země. Ddk. II. 338., IV. 260. V. něco svými ústy. Lpř. J. Soud boží podlé svěřených darů vynesen bude; Že snad nějakým ukvapením nebo přená- hlením slova ona pronesl. Sš. I. 33., II. 11. Obec skrze starší snesení svá vynáší. Kom. — za co. Valerius Publikola první za právo vynesl, aby... V. Jak mu páni za právo vynesú. Arch. II. 84. — co s kým. Po- hnaný nic víc nemá činiti v té při s jistcem, ale jistec vynášej to s zástupcemi. Gl. 372. — co s sebou: mnoho peněz. Klat. — adv. Hrubě, přílišně se vynášeti (chváliti). V. — se = zhůru se nésti, vychvalovati se, hrděti, pyšněti, chlubiti se. Proč by se vynášel a vypínal? V. Řídký kámen (mlýnský) se rád vynáší (trolí se; vylupuje se tam, kde jest měkčí). Vys. Slepice se už vynesla (přestala nésti). Us. Šd.