VyniknoutiVyniknouti, knul a kl, utí;
vynikati, vy- nikávati =
prudce odněkud se vyskytnouti, povstati, počátek vzíti, vyjíti, vyraziti se, plötzlich zum Vorschein kommen, entstehen, entspringen, Hervorbrechen, empor-, hervor- steigen, sich erheben, hervorschiessen, her- aus-, entfahren, aufschnellen, sich empor- schwingen;
vypadnouti, vyřítiti se, Ausfall thun, ausbrechen;
utéci, vymknouti se, vy- jíti, zniknouti, zprostiti se, entwischen, ent- 275* schlüpfen, entrinnen;
strměti, přesahati, vy- stávati, hervorragen, vorschiessen, hervor- stechen, sich erheben;
předčiti, převýšiti jiné, über andere vorragen, sich hervorthun, die Oberhand gewinnen, aufkommen. Jg. Vy- nikati,
ne: vynikati. Cf. Vysychati, Usy- chati, Odmykati, Přestydati, Pronikati, Při- čichati, Unižiti, Unížiti, Přestíhati, Přestří- hati
, Bž.
29. —
abs. Záře vyniká (vybles- kuje). Us. Aby důraz lépe vynikal. Sš. II. 6. Obzvlášť vyniká její péče o vyproštění křesťanů z otroctví židovského. Ddk
. IV. 155
. —
odkud: Voda vyniká
ze skály. Us. Slunce z hory vyniká. V. Z osidel smrti v., Kom., z vazby, Plác, z nebezpečenství, Bibl., nepřátelům z ruky v. V. Vynikli z jes- kyní (vyřítili se). V. Játra vynikla z rány. Lk. Nemohlby on tobě ani žádnému z práva a z řádu vyniknouti. Ps
. o záští
. V. z úmluv (od nich upustiti). Arch. I. 20. Požehnané účinky
, jenž ze spásy té vynikají
. Sš L. 27. Kterak z nesnáze té v
. ? Sš. Sk. 48. (Hý. ). —
odkud jak. Mohl-li s tíží v.
z vazeb předsudku onoho hlavitého; Jonáš nadpři- rozeně z břicha žralokova třetího dne vy- nikl; Nebudou moci snadno v-nouti z těch svízelů. Sš
. Sk
. 133
., L. 116., 193
. (Hý. )
. Z rukou nepřátel sotva
s celou kůží vynikl
. Us. —
čím: krásou
. Us
. Jeho osudové ne- vynikají ani rozmanitostí ani zajímavostí; Muž duchem vynikající
. Mus
. 1880. 9
., 488. Od jakživa jen mužové čelní v národu, vy- nikající jak rozumem a zkušeností tak i jmě- ním svým, dostávali se na ouřad kmetovství zemského; Vynikaje duchem a chováním svým získal sobě záhy vážnosť a důvěru
. Pal. Děj. III. 3
. 229., IV
. 1. 104. (Šd
. )
. Jinak vynikal rod hrabat Berkských také pobož- ností svou. Ddk. II. 426. (IV. 69., 210. ). Tím sebráním drobtů vyniklo také veličí zázraku našeho. Sš. J. 100. —
nad co. Mince kní- žete Vladislava I. všelikým cizozemským toho věku se vyrovnají, anobrž nad ně vy- nikají
. Šb
. Lit. I. 37. Tak tu nad sousedky vyniká tato krásná Srbů potomkyně. Koll. I. 53
. Nade hřích Adamův přehojně vyniká milosť Kristova. Sš. I. 58. —
kudy. Slunce
skrze mračno vyniklo. Sych. —
komu. Zuby dětem vynikají (rostou). Us. V
. ne- přátelům (utéci)
. Dvě kron. —
s čím na koho. Což jim braně vzteklosť naskytne, s touť každý na ctného muže vynikne. V. —
nad co čím (předčiti). Svou učeností
, udatností nad jiné v. Us. Veliká skála z je- zera nad vodu vyniká. V. Vynikal nad ostatní učeností svou. Ddk. II. 235. Horlivostí nad jiné v.; Nad jiné duchem svým neskonale vynikal. Mus. 1880. 472., 487. Svým roz- umem nad jiné v. Pulk. V. pilností nad jiné. Hlavy schopnostmi nad obyčejnosť vynika- jící. KB. III. V. dokonalostí. Sš. Mat. 73. Muž ten nadobyčejný nad vrstevníky vzdě- láním vynikal; Lidé ti nad jiné židy uče- ností vynikli; Poznáním syna božího, druhé v božsví osoby, v-ká křesťanství nad ži- dovství. Sš. J. 47., Sk. 72
., II. 29. (Hý. ). —
kde (jak). Zdi města
nad vodou ještě vy- nikají
. Zlob.
V básni té v-ká ráz didaktický. Nz
. V-kli
na zlatotepce v cestě loupežní zloději. Dač. I. 265. Pavel vynikal
mezi vrstevníky svými horlivostí pro ustanovení
zákona a ústní jeho výklady. Sš. I. 1. Dia-
lektika v obou listech stejnou měrou v-ká;
Dva, kteří ve víře
nad jiné spolusvědky
dotčených věcí v-kali
. Sš II
. 4., Sk. 15
.
(Hý)
. V tom v-klo, co pravého a dobrého
jest. Kmp
. Č. 116. —
nad koho v čem,
lépe: nad koho čím
. Jv
. —
jak. Někteří
národové v-kli
přes stav divokého přiro-
zení. Hlas.
Podlé toho také
světleji v-ká
podobnosť poměrů Galatů s poměry Abra-
hamovými. Sš. II. 33
. (Hý. ) Jonáš tři dni a
tři noci v rybě pobyv
bez škody zdraví
svého odtud v-kl BR. II
. 71. a.
— nač.
Obojí na
totéž vyniká, geht auf eins hinaus;
Na taková předeslaná slova tím více vyniká
protiva. Sš. L. 202., Sk
. 39. (Hý. ).
— kam:
v svobodu. Kat. Vaň. Pohané k rázné a
plné osobnosti jediného Boha nevynikli. Sš.
Sk. 208. Těžce se prý zažívají ryby, nerády
ven v-kají. Jir. Ves
. čt
. 378. Otázka ta vy-
nikla
v popředí. Osv. I. 46. Člověk vysoko
vynikl
nad ostatní tvorstvo. Vlč.
— kdy.
Prvý den vynikú vrchové hor. BO
. Při čemž
zvláště v
-kl jakýs hrabě moravský Vilém.
Ddk. IV. 17.