Vynutiti
Vynutiti, il, cen, ení, vynucovati = do- byti násilím něčeho na někom, er-, abzwin- gen, abnöthigen, er-, auspressen, abdringen. J. tr. — abs. Dar milosti nedá se v., za- krápá jen jak nebes vlažný déšť v pozem- ská údolí. Shakesp. Tč. — co: svědectví. Th. Zbraně české v-ly mocně provedení řádu základního; Dne J5/5. vynutil Přemysl Otakar přechod. Ddk. III. 10, VI. 61. — co jak: mocí, V., skřipcem, násilím. Sych. — co od koho. Kos. — co na kom. Plk., Sych. — co komu. Berg., Vlč. — co, se odkud. Peníze z Někoho v. Berg. V. ze sebe hlas, křik. Us. Sotva jsem se z lůžka nemoci vynutil (= stěží jsem povstal). Us. Dch. — co kde. Teprve později uznání jeho na sněmu dílem prosbami, dílem po- hrůžkami vynutil. Ddk. III. 88. — co čím: dar darem. Č. Vz V. co jak, co kde.