Vyobcování, n
Vyobcování, n., die Verbannung, Ex- kommunikation. J. tr. Veliké v. čili klatba církevní, nejstrašlivější trest, který zemi po- stihnouti mohl. Ddk. III. 97. (Tč. ). Vyob- cování ze synagogy (u židů) či odzbornění bylo trojího stupně: 1. nidduj, jenž odlučo- valo ode schůzek do sbornicea od stýkání-se v obyčejných společnostech; 2. chérem, jímž se člověk na vždy odlučoval z církve s klet- bou; 3. šammatha, která člověka i z národ- nosti židovské vynímala. Sš. J. 164. A tak sú již to v. rozšířili, že věrnému křesťanu již druhdy jest lépe obcovati s vyobcova- nými od nich, nežli s těmi, kteříž jiné vy- obcovávají. Hus II. 198.