Vyobcovati
Vyobcovati, vyobcovávati = z obce vy- loučiti, ausweisen, ausstossen, ausschliessen. Aby takový člověk ode všech lidí byl vy- obcován a jeho aby se všichni dobří lidé varovali. Zř. F. I. U. XXVI. A z toho vzeli su světí, že nemá nižádný býti vyobcován a jako zlý jmenován, jedné když také troje napomenutie a tresktánie zavrže a hriechu nechce ostati; Když sám jsa v hřieše smr- telném klne, zlořečí, vyobcovává. Hus II. 202., III. 226. — koho. Smilníci, lakomci a zjevní boží protivníci vyobcovávají ty, jenž slovo božie káží a jich hřiechy treskcí. Hus II. 174. (II. 183., 198., 230). — odkud: z církve. Sych., Ráj., Krok., Ddk. II. 231., 246., 448., VI. 203. Schultes z Vídně vy- obcován s tichostí v Landshutě byl profes- sorem. Koll. I. 348. Pakli to učiní, buď vy- obcován ze země. Pal. Děj. V. 1. 397. Aby žádný nebral od cizozemců; pakli by kdo bral, aby z nás vyobcován byl. Arch. V. 470. — jak: nálezem, mocí. Us. A to činie bludně, jakož i vyobcovávají bludně. Hus II. 203 — koho proč (odkud kde kdy). Zák. sv. Ben. Je to týž Řehoř, jehož r. 1051. papež Leo IX. na jedné synodě římské pro cizoložstvie z cirkve vyobcoval. Ddk. II. 246. Pro viny z církve jest vyobcován. Ib. III. 179. (Tč. ). Ktožkolivěk jest v hřieše smrtedlném, ten jest vyobcován v ten čas z obce svaté; K vóli ďáblově je v-li. Hus I. 253., II. 174.