Vyočiti
Vyočiti, il, en, ení = vyhleděti. — si co. Konečne keď si už temer oči vyočili...., sich die Augen aussehen. Er. Sl. čít. 70. Dobre si oči nevyočil, keď tu nikde nic a len čo sedliačik postavil mlynček a rozká- zal mu mlet. Dbš. Sl. pov. I. 29. — Mt. S. I. 52.