1. Vypáčiti
1. Vypáčiti, pač, páče (íc), il, en, ení; vypačovati = vykřiviti na bok, zvl. násilně, mocně, aus den Fugen, Angeln heben, auf- brechen. Jg., Dch. — co: dvéře, Šd., ohradu. Dch. — co čím (na koho): dvéře socho- rem, Us. Er. P. 298., kůlem. Us. Tč. — co kde: loď v prostředku v. Pref. — co (komu) odkud: meč z rukou. Us. Dvéře ze stěžejí v. Us. Dch. — kam, odkud. Zuby v ústa aneb z úst se vypáčily. Ras. — co jak. Již vrata vypáčili s rykem. Kká. Td. 58. Omlouvaje se, že dal byl mocí v. brány. Pal. Děj. V. 2. 346.