2. Vypáčiti
2. Vypáčiti, il, en, ení, vypačovati, aus- forschen (vyzvěděti, vyzvídati). Na Slov. — co. To neide po pravde. Musím ja to vy- páčiť. Dbš. 181. pov. I. 41. — co komu (zač). Ludmila vedela v čom je vec a tak si v-la čas, keď Ježibaba z izby vyšla; Vypáčil si driečno dievča za ženu a žil s ňou statočne a v pokoji: Mamo, povedá, mohol by som sa už aj ožieniť. A vedže si len vypač dakterú. Dbš. Sl. pov. I. 39., 139., 250. (Šd. ). — co odkud. V. z někoho přiznání. Th.