Vypáliti
Vypáliti, pal, pále (íc), il, en, ení; vy- palovati = spáliti, popáliti, ganz aufbren- nen, alles ausbrennen; ohněm zničiti, mit Feuer vernichten, verbrennen; uvnitř spá- liti, inwendig verbrennen, ausbrennen; vy- sušiti, verbrennen, austrocknen: vytopiti, ausheizen; ohněm vyčistiti, weiss brennen, durchs Brennen reinigen; vystřeliti, oheň dáti, Feuer geben, abfeuern, abschiessen, losschiessen. Jg. — abs. Dnes slunce vy- paluje. Us. Vypal odsud (= utec). Us. Sd. Když Táboři vypálili, tedy jemu ty listy shořely. Arch. 1. 173. A tak praví, že se stalo v postě toho léta, když Hora vypá- lena. Arch. I. 164. — co, koho: dříví (spá- liti), les, dům, ves, město (ohněm zničiti); cihly, pec, vápno, hrnce, ručnici (do vyči- štěné ručnice něco prachu nabiti a jej vy- střeliti, aby hlaveň vlhkosti pozbyla), Us., strom (uvnitř spáliti), Jg., vodu (destillo- vati), milíř (pálení dokončiti). Vys. V. hrn- čířské nádobí, ohněstroj. Us. Dch. V. koho. Tč. 19. V. sudy. Us. Žižka kláštery vy- pálil. Dač. I. 33. Jisté jest, že v-li biskup- ské sídlo Lubus. Pal. Děj. III. 3. 50. V. stavení. Arch. II. 26. Malá jiskra velkú horu i město vypálí. Mor. Tč. Hledí, jakoby byl tři vesnice (29 vesnic) vypálil. V. — co komu. Chcel si ma sklamať, ale ti nevy- pálilo. Dbš. Sl. pov. V. 6. V-li mu devět vesnic. Pal. Děj. IV. 2. 413. V-lil si mozek (zastřelil se). Zr. Tomu jsem vypálil vole (= toho jsem napálil). U Přer. Kd. Vypálíš mi rybníky (neuškodíš mi). Komínek ně- komu v. (ošiditi ho; uklouznouti mu). Hleď, aby mu močidla nevypálil. Prov. Znamení komu v. Us. — co jak. To město z kořen v-li. Dač. I. 20. Poviedal jeho žene, že to nebude tak, ako muž povieda. Ale že jim to ešte na dobré vypáli, keď ten muž pravdu povie. Dbš. Sl. pov. IV. 92. Stříbro na bílo, D., hrnec na červeno, na černo (na záduch). Us. Koflík jedním douškem v. (vy- piti). L. — co odkud: olej z květu. V. Vypálil mu peníze z kapsy (ukradl). Us. Sd. V. náboj z ručnice, z děla. Us. Čsk. — komu co kde (čím): šibenici na čele. Us. V-lil si jiskrou díru do kabátu, v ka- bátě. Us. — odkud kam: z děla na ne- přítele, Us., z ručnice. Rk. Vypáliti z děla k městu, na věž, na loď. — co čím: město ohněm. Har. I. 164. Nevypal mě očima (nedívej se na mne tak upiatě). U Luka-, vice. Dhn. — za kým. Husár nelenivý ztrhnul eště karabín z pleca a vypálil za ním. Dbš. Sl. pov. V. 27. — proč. Město ze msty vypálil. Us. Tč. V-li tou krato- chvilí šest domů. Dač. I. 215 — kdy. Lid jeho během r. 1157. v-lil ovšem moravský hrad Podivín. Ddk. III. 216. To léto Uhři Horu v-li. Arch. I. 164. — se. Abychom se jako hrnci nečistí v-li. Hus I. 351. — adv. Zle mu vypálilo (nepoštěstilo se mu). Bern.