Vypláchnouti
Vypláchnouti, vypláknouti, chnul a chl (kl), ut, utí; vypláchati, vyplákati, vypla- chovati, vyplakovati = vymyti, vodou vyči- stiti, ausspülen, ausschwänken, auswascher, ausschweifen, rein machen. — abs. On vy- pláchl (= upláchl, utekl). Us. Sd. — co: sklenici, nádobu, Ros., Kom., ránu. Us. Čím víc gagor vyplakuješ (piješ), více smrdí z něho. Na Slov. Tč. Vyplákavši zlatopieskú glínu. LS. v. 6. — co čím: nádobu, hubu, ústa vodou. Us. — si co čím. Někým hubu si v. (= pomlouvati ho). Dch., Vck., Dš. Nestojí za to, aby si jím člověk hubu v-chl. Us. Ve 14. stol. za necvičeného byl pokládán, kdo Donatem úst si nevyplákl (kdo se z Donatovy Latin. mluv. nenaučil poněkud latině). Mus. 1880. 467. — si co na koho. Vypláchl si na mě hubu, fuhr mich an, zankte mich aus, vynadal mi. Us. na Mor. Sd., Šd. — si kde. Vypláchni si v hubě, spüle dir den Mund aus. Mor. Šd. — co komu: rybník (ošiditi ho). Šm. La- skominy jen si v. (netzen). Koll. I. 280. Ať si dřív hubu vypláchne (= dříve sám je čist), nežli o jiných mluví. Us. — co odkud (kam). Vypláknu z sebe nečistoty bludu. Eus. Vítr vyplakuje vodu z rybníka na břehy. Zlob.