Vyplatiti
Vyplatiti, plať, platě (íc), il, cen, ení; vypláceti, ejí, el, en, ení; vyplacovati, vy- plácívati, vyplácívávati, vyplacovávati = zaplatiti, aus-, bezahlen, Zahlung leisten; potrestati, bestrafen, auszahlen; vykoupiti, aus-, erlösen, loskaufen. Jg. — abs. Vy- placeno, franco. Odesýlatel vyplatil, Fran- katur-Vormerk des Absenders. Dch. Zaplať ty dluhy a jestli bych mohl kdy vyplatiť anebo moje děti, aby mi zase pustil. NB. Tč. 289. — co, koho. V. věc zastavenou. J. tr. Hola, hola tramtadija, až mi ho tam dostaneme, tak mi ho tam vyplatíme. Brt. P. 186. Kdo ho v-tí? Jeho frajerka; Počkej, synku, vyplatím tě, za sto zlatých dajú-li tě. Sš. P. 595., 596. Rač mi toho příti, ať já to vyplatím a držím. NB. Tč. 165. Prose, aby dobytek jim byl vrácen; a ten sú vy- platili davše po 2 gr. s ovce. Arch. I. 164. Když jsem svój dvór a tvrz vyplacoval, tehdy mi tyto všecky věci slíbil zaplatiti; Vyplacuje to zboží dal jemu těch 600 kop gr. Půh. II. 372., 540. (Tč. ). V. základ. Us. V-tí Hospodin duše sluh svých. Ž. wit. 33. 23. V. svou víru = k slovu svému státi. V. Den svého narození v. = hostinu strojiti. Plác. — co, se komu: odkaz, Sych., mzdu, dům. Dal si v. 100 zl. Dch. Však já se ti v-tím (= pomstím). U Litomyšle. Msk. Vra- tislav zpěčoval se vypláceti bratru oněch 200 hř. stříbra. Ddk. 11. 227. (II. 419. ). Opat má v. každému nápravníkovi (miles) dvě hřivny. Ddk. IV. 157. Takové míření by se mi špatně v-lo, lépe: zlým bych ho zažil. Km. — co, koho, se čím: hotovými, Sych., penězi. V., Plác, Dal. — co od koho (jak čím kde). Komužby rychtář v svádě vzal kterú braň, tu mají od něho v. v groši. 1456. Nách. 331. Ten základ od židovky zase v-la. NB. Tč. 223. Nebude moci těch vsi od nich žádný jiný v. leč opat a kon- vent. List z 1. 1481. Hukvaldy těmi penězi v-til od Jošta; Od něho jsem zboží vypla- til; Dobytek museli od židů v.; Tu jest on věnné právo v-til od její mateře; Tu jej museli od něho vyplacovati; Vyplacuje od něho věnné právo v Chorinicích. Vyplatí mě od honuciech mě (= vysvobod). Ž. wit. 141. 7. — koho = potrestati; vykoupiti. V. Ten ho vyplatil! Us. Dch. — co, koho, se odkud: z vojny, ze zajetí. Ros. Zastavené věci ze zastavárny do určité doby v. Us. Jenž vyplacuje ze ztráty život svůj. Ž. wit. 102. 4. Vyplať ňa (mne) z tej vojny. Čes mor. ps. 143. Jemu z milánské náhrady válečné 1000 hř. stříbra v-til. Ddk. III. 237. Kerý je bohatý, z vojny se vyplatí. Brt. Ps. 18. V. někoho z vojny. Er. P. 207. Ob- žalovaný praví, když jest ten dluh platil, i že jemu žid přiřkl, že jej z rajistr káže v. NB. Tč. 34. Že bychom chtěli ty své lidi z toho platu v. a vysvoboditi. List z r. 1520. Tč. Židé se z posměchu raději v-li. Dač. I. 200. — co jak. Tudy byl Kristus v chrámě obětován a dle zákona vyplacen (vykou- pen). Sš. II. 45. Knihy v-li ve třech kopách. Tč. 29. Tehdy žalobník móž ten lán k svému dvoru v., als zu seinem Hof gehörig bezah- len; Aby to fojtství zase osmnácti zlatými k sobě v. mohl. NB. Tč. 165., 289. Aby tu Novú ves od jmenovaného Wolfganga k svému držení vyplatiti mohl; Když jsou se k ruce Jeho milosti císařské vyplacovali. Listy z 1. 1514., 1581. A dali sme těm lidem v. v rovenství náš diel. Arch I. 232. Mój list dali v. hotovými penězi; V-til tu věnnú zástavu ve dvúmecítma hř. gr. Půh. II. 250., 254. — co čím. Jmieše v. jeho beránkem, ač jmieše zbožie (jmění). Hr. rk. 199. V-til jej hotovými. Brt. S. 18. A ten dvuor, ježto Jeníkovi stojí v zástavě, ten mám v. svými penězi. Arch. II. 315. Nevyplatímy to jed- niem vlasem. Dal. 9. V-la ho dvěma holu- bičkami. Hus II. 27. A já se (= si) tě ne- vezmo, já tě radš zaplatím, saméma tola- rama tobě se v-tím. Sš. P. 379. Aby král měl čím v. zástavy. Pal. Děj. IV. 1. 129. A budú chtíti berně ukládati, abychom jich takové zmatky, což sú proti právu svévolně učinili, vyplacovali svými statky. Arch. IV. 450. (Šd. ). — co kdy. Umluveno, že my kněží svrchupsanie ani naši budúci vsí jme- novaných nemáme a slibujeme v. od věři- teluov našich od listu tohoto dánie do dva- cíti let přišlých; To předměstí od opata až do desíti let pořád zběhlých od dotčených Hradišťan vyplacováno nebylo. Listy z let 1467., 1545. (Tč). Bůh nevyplácí každou sobotu, avšak nikomu dlužen nezůstává. Prov. Šd. — co kde. Vyplacuje věnné právo na Chorynici. Půh. II. 541. — co zač. Vratislav vyplácel zase známý obrok 100 kř. stř. za právo mitry. Ddk. II. 314. — proč. My pro zašlosť prvních dluhuov vsí v. nemuožem. List hrad. 1528. Tč. — se. To zboží se dobře vyplácí, dle něm. zahlt sich gut aus m.: je z něho užitek, pro- dává se s užitkem, dobře s ním pochodil. Brs. 262. Mám já mnoho peněz, vyplatím se ešče. Sš. P. 10. Toho ale dětem a přá- telům k hanbě že učiniti nechce, aby se měl vyplacovati. Pal. Děj. V. 1. 155. Aby zboží ta, když se dluhy vyplatí, úplně na- vrátili. Arch. IV. 48. — se nač. V-til se na svobodu. Pal. Děj. II. 1. 439.