Vypleniti
Vypleniti, vypléniti, il, ěn, ění; vyple- ňovati = vyhubiti, vykořeniti, vytrhati, vy- pleti, vyplemeniti, ausreissen, ausrotten, ver- tilgen. — co, koho: žadosť, Us., protivníky. Ben. V. V. místo a pak se zemí srovnati. Ddk. VI. 61. V. zemi, Tč., plevel. Šp. — co kde: kacířství v Čechách. Pal. Děj. VI. 2. 72. — co jak: s kořeny, Jel., z kořen. Tkad. — odkud. Na fojta přísluší, aby zlo- čince z obcovánie dobrých v-nil. NB. Tč. 5. Německým plemenem, z něhož byl jest sám pošel, mínil českou zemi osaditi a Čechy pomalu z ní v. Pal. Děj. III. 3. 270. Ze vší země v-něn byl. Bart. 311. Kdo símě kletby zlé z paláce v-ní? Msn. Or. 63. Vypleň ze mne chtíč cti a užitku. V. V. z srdcí žádosť bohactví. V. — co čím: město ohněm a mečem. Kom. Vlka (nemoc) kyselinou. Lk. — kdy. R. 1167. v-něno jeho arcibiskupství. Ddk. III. 262.