Vypnouti
Vypnouti, ul, ut, utí; vypíti, vypiati, vypjati, pial, piat, pětí; vypínati = vytá- hnouti, vymrštiti, herausspannen, herausrek- ken, ausdehnen, ausspannen, aussprechen; vyvýšiti, erhöhen, stolz machen; rozpnouti, vyníti ze zapěti, losmachen, aufschnallen, aufgürten, aufthun, losknöpten; se = vystá- vati, strměti, hervorstehen; natáhnouti se do výše, sich ausstrecken, sich aufbäumen, sich auf-, überheben; pyšniti se, grossthun, stol- ziren, sich spreizen, pochen, sich blähen; rozvázati, rozepnouti se, aufgehen, sich auf- knöpfen. Jg. — co: prsty, lodní plachty, krk (vytáhnouti), Us., koně (vypřáhnouti), Bern., plech (plech pily z rámu vyníti). Vys. Bradu vypínati, den Bart hoch tragen. Us. Dch. V. pilku, die Säge ausspannen. Šp. V. spojku, das Band. ZČ. 1. 29. Byla panenka čistá, měla lokniček tři sta, vyšla na půdu, vypla holú ďúru. (Hádanka: Slepice). Ve Slez. Šd. Přelož mne, kam ruky vypínám; Strom zelený široké ne hned ratolesti vy- píná. Koll. I. 136., 406. Potom hlavu vypjav obraz luzný zočil; On naslouchaje vypjal čelo. Kká. Td. 78., 156. Vypni prsa! Us. Šd. — co odkud: ze zbroje (rozpíti). Háj. Vypni z jarma šíji. Čch. Mch. 108. Z okna vypjav hlavu. Kká. Td. 122. V. z přezky, ausschnallen. Šp. — se kam (nad co, nač, do čeho, k čemu, proti čemu proč). V. se na zeď, die Mauer erglimmen. Dch. Věže do výše závratné se vypnou. SP. II. 19. Duch pravdy nad oheň a hrůzu čelo vypjal k nebesům. Čch. Bs. 34. V. na někoho řiť. Us. Tč. Zlý a pyšný bude vždy proti tobě pysky své vypínat. Mor. Tč. Nevypínej srdce tvého nad jiných. Mor. Tč. Jenom ruce k nebi vypínala. Koll. I. 395. Z pýchy nad nikoho nevypínaj hlavy. Mor. Tč. Len vysoko nad zemi se vypial. Koubl. hosp. V. se nad jiné; nad poddané pýchou se v. V. Nad rovné síla jej vypnula. Ráj. Měšcem musí notně hnouti, kdo žádá na důstojnosť se v. Prov. — co, se kde (kdy). Jež (budova) v té zemi po válečných šumech vypjala se na kacířství rumech. Čch. Mch. 12. Tak v-ná svůj zobec jeřáb na číhání. Kká. Td. 62. Na nejvyšších vrchoch vypínajú sa pekné kostoly. Lipa 259. Dům letní na výšině krásně se vypína. Tč. exc. My se nestavili, až kdy v rudém stínu z lesů vypnula se věž v Králově Týnu. Tč. exc. Když r. 1055. Němci při dvoře Spytihněva II. v Praze příliš se vypínali, byli ze země vypuzeni. Ddk. IV. 191. — co, se jak. Vypni důmysl svůj na nej- výše. Čch. Bs. 139. Něco výše vypnouti. Us. Vypněte se rychle (v tělocviku)! Us. Na špičky se vypni. Hdk. C. 106. Vypnouti se pyšně a nadutě. Vod. Hrdě se v-ná, er hat einen Ladstock o. ein Lineal im Leibe. Dch. Srdce do pýchy v-ti žádnému nesluší. Mor. Tč. Nad slušnosž se v. Pal. Děj. IV. 1. 359. Dlouhá sakovina vypne se z předu obloukem a ku chobotu obloučkem. NA. IV. 121. — se čím (kam). Štěstím, bohactvím, penězi, přátely se v. D. Touto vítěznou bitvou vypjali se Maďaři na chlum nejvyšší moci. MP. Zrůstem těla příliš časně vypnul se byl do výše. Pal. V. 2. 351. — se, sich strecken o. dehnen, sich emporstrecken, sich auf die Fusspitzen stellen, sich steifen, gross thun, sieh patzig machen, sich in die Brust schlagen, Dch., chváliti se, sich loben. Mtl. Ten se vypíná (vysoko se vynáší, vysoko si vede, s vysoka jde, vysoko se nese. Ht. Brs. 289. ). Jg. Kůň se vypíná (natahuje do výše). Us. Nesluší se přílišně v-ti. V. Ten se v-ná a za ňadry mu vši na vardu hrají. D. Jižně od Štramberka v-ná se vrch vá- pencový. Ddk. V. 227. Chce druhého učiť, len aby vypínať sa mohol. Ruttkay 51. Hlou- posť bývá příčina, že se mnohý vypíná. Kamr. Ta pak šelma vystupovala, že se po- maličku nepatrně vypínala a rostla. BR. II. 870. a.