Vypravování
Vypravování, n., die Erzählung atd. Vz Vypraviti. V. jest líčení událostí a dějů, které se v jistém čase zběhly. V. může míti za předmět přírodu a proměny na po- vrchu zemském se událé (dějepis přírody), nebo člověka a jeho osudy (dějepis lidský). Vz Dějepis. Sem náleží také bajka, anek- dota, povídka. Vz tato slova. Biba. Cf. KB. 242. V. věcí stalých. V., Abr. V. živé, pou- tavé, Us., dějin. Lpř. Dj. I. 13. Jan přistoupá k v. samého konu; Klidné, prosté, jemné, předmětné, avšak předce s rozvroucnělostí a s nadšením spojené v.; V. své s radostí vésti. Sš. J. 213., Sk. 3., L. 31. Sledujmež vlastní jeho v.; Kozma dává v-ním svým znáti, že... Ddk. II. 220., 400. (Tč. ). To bude o té svatbě nějakého v. ! Us.