Výpros
Výpros, u, m. = výprosa, y, f. = vy- prošení, das Erbitten. Ctib. V. panny (ne- věsty) = vyprošení ji za ženu u rodičů. Mus. 1880. 219., Žer. Výpros k stavu man- želskému = námluvy. Dač. II. 28. Nechtěl mu dcery dáti ani na v-sy. Us. Dvrsk. — Výprosa vin a pokut, die Erbetung des Nachlasses der Schuld o. Strafe. Zříz. 1627. — Výprosa = statek manský odumřelý, který kdo, nemaje žádných zásluh, na králi vy- prosil, ze mu do desk dvorských zapsán byl, ein vom Könige erbetenes Gut, das durch Heimfall an den König gelangte. Cf. Vý- sluha. Vz více v Gl. 373., Zř. zem. Jir. O. 20., Ib. S. 29., H. 31., Pal. Rdh. I. 187., Ottersd., Vš. Vz Vš. 571. Pakliby kdo, maje s kým jaký spolek o výprosu, seděl v tom soudu a nevstal, a taková věc byla uve- dena, tehdy takový každý vedlé pokuty nadepsané trestán býti má. Vl. zř. 32. Ktož otpierá výprose, bude moci ze škod pohnán býti; Při v-sách žádná se žaloba neklade; Nedóvodné v-se odepřieti; Což kto vyprosí na KMsti, ta výprosa má ve dsky dvorské nejprve vložena býti; Mnozí v-sami nespra- vedlivými o statky své jsú přicházeli. Vš. Jir. 25., 26. Zaveden s nimi soud a museli navrátiti ony tak řečené v-sy. Pal. Děj. II. I. 21.