Vyprositi
Vyprositi, il, šen, ení; vyprošovati = prosbou obdržeti, erbitten, erflehen, durch Bitten erlangen. — abs. Draho se kupuje, co se vyprošuje. V. Neobráníš-li se, nevy- prosíš se (na vojně); Nevyprosíš-li, nevy- laješ. Mus. Ktož jest vyprosil, právo krá- lovské provede. Vš. Jir. 25. Bys krví za- plakal, nevyprosíš. Vz Lakomý. Lb. — co (se) na kom. Aby na něm pomoci vy- prosil; K tomu konci vyprosil na švakrovi svém pomocné vojsko; Pečeti jsme v-li na opatrných mužích. Ddk. III. 102., 127., NB. Tč. 72. V-sil jsem si na pánu Bohu. Kn. poh. 648. V-sil si na Pilatovi tělo Krista pána. Pref. 405. To vykonali, což sobě na pánu v-li; Aby oheň s nebe sstou- pil a padesátníky Achabovy popálil, na Bohu v-sil. BR. II. 37., 70. a. To on na jeho mi- losti v-sil; Na Markrabině milosti v-sil sobě tvrz mou Jiříkovice; Věnného práva, jakož jsem na králově milosti vyprosil. Půh. II. 182., 505. Syna na modlách si v-sil. Pass. V. manské zboží na králi. Us. Kdožby na jeho MK. takovou pokutu sobě v. mohl. Zř. F. I. A. XXIV. Abyste se na JM. králi vyprosili a sem jeli. Břez. 161. — co, čeho (komu): chléb (celý bochník), chleba (částku). Us. Něco toho sobě vyprosili. Skl. II. 22. Ti, kteří sobě erby vyprošují. Zř. F. I. A kdožby přes toto svolení vyprosil úřad po dnešní den, ten a takový aby česť i hrdlo ztratil. Zř. F. 1. A. XXXI. — Cf. Zř. zem. Jir. C. 8., B. 2. V-li vězenému Oldřichovi žádoucího odpuštění; Vyslal bratra, aby mu v-sil pomoci; Kdyby lidem těm jistý hrabě nebyl života v-sil. Ddk. II. 115., 263., 455. A oni řekli, že sme sobě delší rok v-li. NB. Tč. 219. Nestál na tom roce, jakož byl vyprošen p. Bočkovi. Půh. II. 461. Ktožkoli kterú odúmrt vyprosí; Poručník poručenstvie v-sil. Vš. Jir. 25., 248. — co pro koho, lépe: komu. Brt., Pdg. I. 137., 138. — co na koho. Zatočte se černé oči zhůru do nebe, ať vyprosijó pomstu na tebe. Sš. P. 121. — co za koho, zač. Jest jejich účelem, vyprošovati bož- skou milosť za jeho i veškerého křesťan- stva blaho. Ddk. IV. 269. Keď som ťa ne- dostal za ženičku, aspoň ťa vyprosím za družičku. Sl. ps. 355. — co čím. V-sil na Bohu postem, modlením i jinými činy do- brými, že pohanský král dal jemu svobodu. Hus I. 132. Každého pátku posty a modlit- bami vyprošovali požehnání nebes pro Vla- dislava. Ddk. III. 254. — co komu kde. Maria, matičko má, vypros nám milosť u syna. Sš. P. 72. Sobě i ostatním v Římě rozhře- šení v-sil. Ddk. III. 126. Na modlitbách od Boha síly si v. mají. Sš. II. 143. Petr Vok jel na Lnáře, aby v-sil při p. Volfovi Novo- hradském z Kolovrat dceru k manželství sestřenci svému. Mus. 1880. 240. V-la nívu (agrum) u otce svého. BO. — co od koho (kam). V-sil ot krále listy na jich bez- životie. BO. V-la ženu mú a svú máteř ode mne k sobě, jakož byla nemocna. Půh. II. 564. — jak. Někteří královstvie k svobodě a dědictví sobě vyprošují. Arch. IV. 450. — se = prose se vysvoboditi, sich durch Bitten befreien, sich frei bitten. — se komu. Tri- nástý sa mu vyprosil, že by za ním zbrojí nosil. Sš. P. 105.