Vyprovoditi
Vyprovoditi, il, zen, zení; vyprovázeti, el, en a zín, ení; vyprovázívati = provoditi, begleiten. — (odkud) kam. K lesu mě vyprovoď. Čch. L. k. 40. Vyprovázely mne strasti od kolébky až k hrobu. Sych. V. koho až na nejbližší vrch, do lesa. Us. S užitkem jest v. ho až do prahu (zloděje). Č. Vyprovoď mia, moja milá až tam do či- rého pola; Poď a vyprovoď mě do šírého pola; V-la ho až k panskému dvoru; Pusťte vy mia ze zámečku, vyprovodím frajirečku, vyprovodím ju na saláš, tam mně, milá, huběnku dáš; Štyry míle lesa, lesa březo- vého, vyprovoď mě, moje milá, na prostřed do něho; V-la mě až k té myslivárně; Já pudu s váma, pane Kudrno, v-dím vás na starý Brno. Sš. P. 112., 136., 358.. 381., 395, 701. (Tč. ). Nebyl synek, nebyl blázen, dyž galánku vyprovázel; v-zel za uličku, dé, galánko, dé (dej) hubičku. Čes. mor. ps. 186. Vyprovoď mě mezi vrata, na roz- cestí, na pěšinku; V-voď mě až k tomu rybníku na tu hráz. Er. P. 118., 193. — kdy. A po desáté hodině v-la ho Tonka za práh. Us. Šd. Keď dakoho vyprevádzaš z domu, tak že ho vyprevoď náležitě da- leko, aby nevrátil sa. Dbš Obyč. 48. Oj tato, tatičku milý, vyprovoďte mne z vašej dědiny. Brt. P. 29. V. někoho z bludu, aus dem Irrthum herausführen. Na Ostrav. Tč. V. koho s kým ze země. Dal. 79. — (kudy) koho. A te (ty) nesmíš v. panenko; Čer- vené, bílé růže sem sázel, když sem tě, má milá, v-zel. Sš. P. 247., 259. V-voď mě přes hájíček; Po ní (travičce) mě má milá vyprovází; Přes pole mě v-dí. Er. P. 100., 134., 462. V. někoho ze dveří = vyhoditi, vystrčiti. Us. Kšť. — jak daleko. V-voď mě na dvě míle. Čes. mor. ps. 68. — jak: s musikou. Er. P. 406.