Vypřáhnouti
Vypřáhnouti, hnul, ut, utí; (zastr. vy- příci), vypřahu, přez, přáhl, přažen a pře- žen, ení; vypřahati, vypřahovati = zapra- žení vyníti (vypřóhat, na Ostrav., Tč., vy- přihnuť, u Opavy, Klš. ), los-, ausspannen. — abs. K večeru, když vypřahují. Us. Brzo vypřáhl (brzo vyhasil i. e. když kdo práci nebo povolání příliš časně vzdá). Ros. Vz Marnotratný. Č. Šel jest synek do pole, vy- vorať si svý pole; dyj si pole vyvoral, při- jel domů, vypřahal. Sš. P. 269. Než špatně orati, raději vypřahati. Prov. Šd., Tč. Ten by rád vypřáhl (rád by se z toho vytáhl, toho sprostil). Us. Prk. — co, koho: vůz, voly, Us., koně. Jg. Stůj formane, nenáhlaj, vrané koně vypřahaj; Dy jsi ty tak velký pán, vypřahaj si koně sám. Sš. P. 105. — odkud. Nevypřihaj kobylenky z pluha ven. Sš. P. 512. Vypřáhl se z dráhy Thespisovy. Stnk. A vypřah ju, vypřah z voza, zapřah ju do tačky. Sš. P. 677. V. voly z jha. Reš. V. se z čeho. Br. — kde. Naprostřed brázdy nevypřahaj (uprostřed rozmluvy ne- ustávej). Ehr. — kam. Kdo z nás nejdříve na věčnosť vypráhne (umře)? Sych.