Vypůjčiti
Vypůjčiti, vypůjč, il, en, ení; vypůjčo- vati = půjčkou vyžádati, entlehnen, aus- leihen, ausborgen, borgen, erborgen, ent- leihen, aufnehmen; si (nikoliv: se) = vy- půjčiti, von Jem. borgen. — si. Pět ode tří nemohu, musím si v. Šim. 20. — si co, čeho (z čeho) (ne: se něco): něco ze mzdy, činže sobě v. (najíti, najmouti). N. V-čil si to = ukradl to. Us. V. si někoho = vypla- titi ho nebernou mincí. Us. Kšť., Šd. Peněz si v-čil. Abr. 235. Když není kde co v. ani kde co vzíti. Pal Děj. V. 2. 295. — čeho k čemu. Čehos k užívání vypůjčil, to též navrať. Kom. Kterých věcí od jiných sobě k použití vypůjčil. Sš. Sk. 2. — si čeho jak. Na věčnou oplátku peněz si v. Us. Vz Vyzajmouti. — si čeho na koho, nač. Arch. I. 71. Totiž té summy zlatých na nás anebo na budúci potomky naše vypuojčíc. List z r. 1517. Tč. Že se v něm (v listu) neklade, na kterú potřebu ty penieze v-li a obrátili. NB. Tč. 70. — kde. Salda jemu býval dlužen po několiko zlatých a vypoj- číval u něho. NB. Tč. 63. V. si peněz v zá- ložně. Us. Šd. — si odkud: ze záložny. Us. Šd. V. si co n. čeho od někoho. Bibl., Kram.