Vypukati
Vypukati, vypuknouti, kl, utí; vypuko- vati = pukna vyskočiti, heraus-, hervorplat- zen, ausbersten, hervorbrechen; propuk- nouti, ausbrechen, zum Ausbruch kommen; se = vypuknouti, ausbrechen; vypouliti se, sich bauchig herausbeugen; pučiti se, aus- schlagen, Knospen treiben, hervorspriessen, aufplatzen; na Slov. vyraziti se, vypučeti, aus- schlagen. Jg. — abs. Vypuklo dno. Ros. Vojna, válka vypukla (vz Propuknouti. ), Sych., oheň v-kl (= vznikl, vzňal se, vyšel, povstal). Os. Někteří mají tyto frase za špatné, ale bez příčiny podstatné. Cf. Brs. 2. vyd. 262. V-lo vzbouření lidu. Ddk. II. 275., Dch. Hádka v-kla. Jg. Sbr. sp. 1841. 210. Oheň, nepokoj v-kl. J. tr. Různice v-kly. Šb. Nemoci v-kly. Us. Vrba už vypukala, bekam Knospen. Tč. — komu = vybiti. U Místka. Mtl. — (se) odkud. Vypuklo to z něho (tajnosť z něho vyšla). Ros. Těžké bouře se z toho vypukly. Trip. Hrách z pu- kačky v-kl, aussehiessen. Mor. Tč. Nemohl se zdržeti, než vypuklo se to z něho. Čr. Už všeci v-kali z pukačů (vydali rány). Mor. Šd. Z jeho ostnu tři ratolesti zelené vypukly. V. — se komu kde. V Praze mezi zajatými v-kla vzpoura; Ve tvrzi sv. Heleny před Bologni v-kl oheň v příbytku biskupově. Ddk. II. 330., III. 286. Ve vojště nemoci v-kly. Šb. V z V. kdy. Co střízlivý na srdci má, to se opilému na jazyku vy- pukne. V. Zrna v zemi se vypukala. O Štěp. — se na koho. V-klo se něco na něho. Ros. — se. Tajnosť se vypukla. Ros. Dřevo vypuká se, ač sě jest sstaral kořen jeho v zemi. BO. Vypukne sě kmen (erumpet radix). BO. — se komu. Hlava se mu vy- pukla (dostal vředy atd. ). Plk. — več. V. v smích, v pláč (dáti se v pláč, dáti se do pláče. Os. ). Us. Ml., Dhn., Vrch. Dch. Vz Slov. II. 567. — kdy. V srpnu v-kl ve vojsku mor. Ddk. IV. 78. Vie on dobře, že v-kne do léta (vypučí). Sl. ps. 281. Za oněch dob v-klo pronásledování Křesťanů. Sš. II. 17. V měsíci říjnu válka na několika místech v-la. Pal. Děj. III. 3. 259.