Výpustek
Výpustek, stku, m. = co se napřed vy- pouští, die Gesimsausladung, die Uiberkra- gung. Nz.., D. V. ve stavení, das Gesimse. V. oltáře. Bibl. Troas město leželo na v-stku hory. Sš. Sk. 234. V. = chvost srubový, der Gezimmerschwanz. Br. V. vodní. — V. = místo, kudy se co vypouští, výtok, emissa- rium, der Durchlass, Ausfall. Vz Vlšk. 73., Nz. lk. — V. = výstřelek u stromu, der Schössling, Wildling. Jg., Tč. — V., die Alkove. Na Slov. Ssk. — V. = prohloubené dno, stoky vodní před otvorem, z ní do ko- mory vedoucím, der Sumf. Zpr. arch. VIII. 111. — V. u krejčího, das Passpoil. V. la- kýrkový, das Lacklederpassepoil. Šp — V., die Weglassung. V. nejlépe doplniti měrou touto; Tu jest. nějaký v. a musí se doplniti. Sš. I. 65., J. 216. Vz Ellipse, Výpustka, S. N. X. 165. — V. = jméno jeskyně u Křtin na Mor. Dch., Šd. — V., stka, m. = uličník. U Něm. brodu. Hlk. — V., os. jm. Mtc. 1882. 75.