VýrVýr (v obec. mluvě
vejr), a, m. =
dravec sovovitý, na Mor.
čujík, der Uhu, bubo ma- ximus. V
., Frč
. 362.. Schd. II
. 458., MV
. Cf Šrel. 54. U Opavy
puvák. V. šedý. Holub I. 124. Kouká (má oči) jako v. Us. Mil byl Čechům jako Taterům výr. Dal. 36. Výr huhlá (vyje), Pt.; v. jest připoután, výry la- pati, chytati, stříleti, honba na výry. Šp. Kýho výra! Brt. S. 23., Šm. Poslati někoho k vejrům = ke všem čertům. Mor. Knrz. Nestojí za výra (za nic). Us. Ehr. Ona je- diná mračila a kabonila se jako výr. Stnk. Místo pouti chodí na výry (chodí na pouť ze zvědavosti). Bkř. V. ušatý za boha ctěn. Dal. 40. —
V. =
člověk svéhlavý a hloupý, troup, hartköpfiger Dummkopf. Chč. Pravý zevel, lelek, troup, výr
. Prov. Poslali výra pro kus sýra, on přinesl tvaroh
. Vz Hloupý. Č. Nepočínaj sobě jako nějaký hňup nebo výr, aby tudy jiným v ošklivosť neupadl. Reš. —
V. =
nežit talovitý pod paží, boule, otok, bubo. Lk., Ras., Sal. 37
., 157. 6
. Vz Dýměj.
Drüsenbeule, f. V. = otok v třieslech, bubo inguinalis. V. —
V., něm Wühr, ves u Rovečína
. PL., Arch. III. 469.