Vyraziti
Vyraziti. — abs. Kouř vyrazil, krev vyrazila. Lpř. Prázdnou kolébkou nesmí se kolébati, sice by robě vyráželo (děsivé sny by je ze spaní vyrážely). Obz. 1886. 131 — (co) komu. Husám peří už zase vyráží. Us. Fč. V. někomu okno. Pož. 99. Aby si tolar v-zil (strhl). Wtr. To budete sobě moci na své pomoci (na svém platu) v (strhnouti). Arch. X. 172. — co čím. Časem malou věcí veliká se vyráží. Mus. 1889. 111. — co odkud. Slova ze sebe v. nemohl. Hrts Výkřik v-zil z hrdla dívky. Šml. I 25. V-zil (strhl) si ze žoldu peníze čtyři. Wtr. Obr. 330. A z něj sě plamen vyrazi. Kat. 2911. — s kým odkud: z ho- spody. Sá. — co na kom. Ale aby se to mělo na nynější berni vyrážeti (srážeti). Arch. VII. 192. a j. — jak. Pot se mu na čele v hojných krůpějích vyrážel Šml. Napjetí mysli, které až v čin vyráží Dk. Aesth. 305. — se. Jak se vyrazí, drozd zpívá ai v zímě (jak slunce vyrazí, vy- skočí). Val. Brt. D. 289.