Vyrčení, vyřčení
Vyrčení, vyřčení, n. = vyřknutí, výrok, die Aussage, der Spruch, Ausdruck. Pěkné v.; při konečném v. V. Brání v. od svědků, Zeugenaussage. Tr. zák. — V. = nález, roz- kaz, der richterliche Ausspruch, der Befehl. Radní v. D. — Br., Sych. Kteráž by strana takového našeho v. nedržela. List z r. 1449. A oni měšťané nadepsaní vedlé v. těch hadší dali nám 500 hř. 1447. V. páně Pe- trovo nedržel; To v. má se mezi nimi ko- nati do sv. Jiří; Tu mi se nic nestalo podlé v. jich; Pakliby bylo čím hnuto do našich hadčích v., tehdy aby mi tu při propadl. Půh. I. 189., II. 72., 172., 285. Nebáli sú sě královského v. (regis). ZN. — V. = zřeknutí se, der Verzicht, die Verzichtleistung (od: vyříci se něčeho). Prodaje, odevzdávky i v., Aufgaben u. Verzichte. Zř. zem. opav. a rat. 1562. Vz Vyrčený.