Vyručiti
Vyručiti, il, en, ení, vyrukovati = ně- koho na rukojemství n. na zápis z vazby vymoci, durch Bürgschaft Jemanden befreien, ausbürgen; něco od práva k užívání ruko- jemstvím neb dostatečným zaručením dostati, etwas ausbürgen; se = rukojemstvím se vy- svoboditi, sich ausbürgen, sich durch seine Bürgschaft von einer Haftung befreien; z ru- kojemství se vytáhnouti, sich von der Bürg- schaft losmachen. Jg. — koho. Ach sedi tam, sedi a i seděť bude, dokud ho ma mila vy- ručiť nepůde. Šla bych ho vyručiť a nevim pro koho. Čes. mor. ps. 135. Přemysl ne- činil nic, aby ho v-čil. Pal. Děj. I. 2. 95. Matka toho vězně o to chodila, jeho pro- sila a prosbú přemohla, že jest jej vyručil; A když Kubáč již řečený nechtěl jest jeho s tiem přijíti, uvedl jej zase tam, odkudž jeho v-čil. NB. Tč. 44. 150. (Tč. ). Zájem od někoho v. Vš. Jir. 330, Chtěla Alžbětu v. a zastati v službách domácích. Sš. L. 20. A Hájek řekl Hubalovi: Kdyžť jest dobytek v-čen, odbývajtež podlé jiných súsedov; Suda a Hošťálek uhodili na ně a zjímali jemu jiezdné i pěší a vuoz musili v. Arch. I. 165., V. 317. (Šd. ). Turci nemeškali, vězňa vyručali. Sš. P. 145. — koho nač, proč. K jeho prosbě a z jeho kázání v-čil jsem jeho panoši v padesáti hřivnách gr. od Sta- nislava. Půh. II. 54. Pro tyto a na tyto věci se komorník vyrukuje. Vl. zř. 112—114. V-číš-li dlužníka na hotový groš. Pr. měst. J. — koho, se odkud. Někoho ze žaláře v. Br. Se z vězení v. Zlob. Z vězení do dvou nedělí na hotový groš se v. Pr. měst. 95. Že jsú zaň z víry slíbili a jej v-li z vě- zení pod 20 hřivnami; Ten kuoň chtěl v. od fojta a fojt jemu jeho na rukojmie dáti nechtěl. NB. Tč. 151., 269. Budeš-li do ža- láře věčného zatracení poslán, na věky odtud vyproštěn a v-čen nebudeš. BR. II. 22. b. Ostatek dobytka musila od něho v. v osmi kopách gr. Půh. II. 47. — koho jak: pod základem 50 kop na postavení v. Půh. Kdo v-čí komorníka na uvázání, na zmatek jej vede. Faukn. Jíra farář z Poříčí v-čen jest pod 15 kop gr. Jdn 81. Cechmistr bude v tom svobodu míti takového do městské kázně uvrhnouti a odtud bez porukovníků, kteří by jeho pořádně chtěli do práva v., nevypouštěti; Který obecný pokoj bratrský rušiti bude, skrze rukovníky do práva ce- chovního vyručen a potom právem cechov- ním trestán bude. Sl. let. V. 323. A když mne v-li do páně příjezdy... NB. Tč. 125. Úředník Skrbenský vsadil člověka pána svého do vězenie a v-čil jest jej Beněk sám druhý na postavenie; K Jeho prosbě přivolujíce tři koně od Jiříka Šohaje v-li v pěti kopách do těchto vánoc minulých; Kterak byl v-čil Jana z Banova v pěti zl. v hotové peníze; Jáť sem se v-čil na postavenie; Mikuláše jeho rukojmie v-li z vězenie pod základem 20 hřiven na postavenie zasě do toho vě- zenie. NB. Tč. 128., 150., 151. Ten, na čiemž jest dědině bráno, zajatý dobytek móž v. na hotové penieze do dvú nedělí od toho zájmu pořád zběhlých. Vš. Jir. 329. Ale Smolař v-čil se rukojměmi na postavení. Let. 107. Abych jemu vězně v-čil na posta- vení pod základem od p. Budíše. Půh. II. 89. Šli a přebili vóz a tu se ten vozataj v-čil ve dvú kopú, aby ty položil u Klí- mova syna z Horky. Tč. 50. Protož zdá-li se vám, aby v ten základ byl vyručen, v menšíť jeho nedáme; Tu purkrabí oba vsadil a Příbram v-čil se na postavení; Komuž bude svěřeno od strany které, to buď při jich vóli; a komu se jim nezdá svěřiti, ten se vyruč na podobný základ. Arch. I. 378., 179., II. 252. (Šd. ). — se s kým. A Pavel neměl se s kým v. Arch. I. 179. — co kde zač. V-čil jsem mu kón u svého hausknechta za věrdunk a za tři kopy; U mne list vyručil, ješto na 300 kop gr. svědčil. Půh. I. 284., 353. (Tč. ). — co, koho, se od koho = něco od práva k užívání rukojemstvím dostati. V. peníze, Ros., dobytek. Vš. V. člověka od rychtáře. Ms. pr. cís. Vz V. co odkud. — co, se čím. Má dobytek zajatý v. dobrým člověkem. Zř. F. I. G. XXXI. V-čil se rukojměmi na po- stavení. Star. let. V-čiv svá dva služebníky u mne z vězení svým listem na postavení na ty roky. Půh. I. 178. Kteří by vězňové listy vyručeni byli, aby ti listové ve dvú nedělí navráceni byli. 1449. Mus. 1880. 404. — co komu = do rukou vydati. L. Cf. Kn. rož. 140., 267.