Vyříci
Vyříci (zastr. vyřéci, v obecné mluvě: vyříct, zastr. vyřku), vyrci, řekl a řkl, řečen, řečení a řčen, ení, rčen a rčení, vyřeknouti, vyřeknu a vyřknu, vyřekni a vyřkni, vy- řekna a vyřkna (ouc), knul, ut, utí; vyří- kati, vyřikovati = vysloviti, vymluviti, pro- pověděti, sagen, aussprechen; vypověděti, nález, soud vynésti, Ausspruch thun, er- kennen. — abs. Nález méně 10 osob ne- může vyřčen a dělán býti. Faukn. — co: literu (vysloviti). Us. Ledva to vyřkl, bylo po něm. Sych. Vyříci ortel, ubrmanskou smlouvu. V. Neumím toho česky vyříci (ausdrücken). Exc. Vyřekl ta hrozná slova. Us. Jg. Vyříkal otčenáš, celou knihu, celý růženec. Us. Šd. V. písmeno r. Us. Nechtěl mi plniti, což sú ubrmanové vyřkli. Půh. II. 264., 288. — v čem. Ať se v té při vyřkne. Ros. — co proti komu: zlé. Br. — co jak, na koho. Purkmistr sám ortel na zlo- čince z uvážení společného vyříci má. Pr. měst. Kol. 5. Rozsudek z domnění na ni- koho nevyříkej. Pr. V. trest na někoho. J. tr. Vyřknul to zhola. Us. Dch. Na tom pře- stávám, cožkoli k mému dobrému vyřkli. Tč. exc. Čemu se naučil, z paměti vyříkává. Tč. Podlé toho mají vyřknúti, ktoby k tomu lepší právo měl. Půh. II. 60. A ti jistí hadčí s naší dobrú volí a vedlé našie obapolné prosby vyřkli jsú mocně mezi námi a nás konečně smluvili. List z r. 1447. Tč. Něco stručně, jadrně, úsečně, krátce v. Us. — co komu. Tak jsem jí tam hodné vyříkal (vy- huboval). U Rychn. Neb jsú nám naši hadší tak vyřkli; Tu mi králova rada vyřkla, aby mi vše sstúpil. Půh. I. 374., II. 614. — co nad čím. Tuť biskup vyřkl nad povstalci a nad celou dioecesí anathema; Klatbu vyřkli nad vévodou bavorským. Ddk. III. 97.. 139. (Tč. ). Nade kteroužto (smrtí) zvláštní kletba boží vyrčena byla. Sš. II. 35. (Hý. ). — co mezi kým, aussprechen, entscheiden, Ur- theil fällen. NB. Tč. 259. Měli na tom dosti míti, cožby mezi mnú a mezi nimi p. Al- brecht vyřekl; Cožby oni mezi námi vy- řkli, aby to učinil; Což oni mezi nimi vy- řknou, toho mají poslušni býti; Slíbil mezi námi vyříci a konec učiniti a toho jest neu- činil; Vyřkli-li jsú co ti ubrmanové mezi nimi, to sobě držte. Půh. I. 238., 330., II. 72., 429., 485. (II. 348., 516., 626). I jsme mezi stranami svrchu psanými vyřkli a mocí tohoto listu vyřiekamy. 1449. Mus. 1880. 404. A což za spravedlivé bude, ráčí mezi námi vyřéci. Arch. IV. 279. — kdy. Při poslední cihle vyřkl kněz amen. Ddk. IV. 320. — o čem. O budoucnosti nic nevy- říká. Sš. I. 17. (Hk. ). — se čeho = odříci se, auf etwas Verzicht leisten. Vz Vyrčení. Č. A byla ti jedna překrasna děvečka, co se vyřikala sveho mladenečka. Sš. P. 789., 790. — že. Ten vyřekl, že podlé těch vý- pisuov z desk nemá k tomu práva. Půh. II. 331.