Výskati
Výskati, výskám a výšti (na Mor. výšču, Vck. ), výsknouti, knul a kl, utí; výskávati = křičeti radostí, jauchzen. V. — abs. Výr výská. Us. Chmel výská (přerůstá tyč). U Loun. Kšá. Hulaj, belaj, synu! keď vtáček zapíská, budeš ty si myslit, že to matka výská; Mládenci zpívají, vejskají, že už Marjánku dostali. Sš. P. 140., 429. (Tč. ) Ne- přítel vejská. Dač. I. 281. U okna stála, na dragouna volala: Dragouníčku, nevýskej, co jsi dostal, nestýskej! Slez. ps. Šd. Sova vy- skřečí zas ene sovu a ta nězpíve jako slavík, ale výská zase jako sova. Slez. Šd. Nevý- skej, ještěs nepřeskočil. Vz Výstraha. Sova výská. Vz Vyskřečeti. V. Ha, prve výskal, již dává na lidi. Vz Nešťastný. Prov. Nechť ještě nevýská, musíť toho ještě perně zažiti. Prov. Otec stýskal a syn výskal. Prov. Jg. — k čemu. Úředníkům se stýště, rytířstvo pak k tomu výště. Star. let. — na koho. Druh na druha výskl. Us. Tč. — kdy. Ne výskej před časem. Papr. Mnozí z rána vý- skali, na večer si stýskali. Km. O posvícení sedlák si vejská. Er. P. 93. — proč: ra- dostí, Sych., bujností v. Kom. Lab. 60. Jak jsem se domů dostal, radosťú jsem výskal Sš. P. 665.