Výslech
Výslech, u, m., die Ausspürung, Kon- statirung. Tatínek juž službu zastati nemohl, i chodil Jakub místo něho na výslech ko- roptví. Sk. Z naš. lidu 48. — V. = vysly- šení, die Erhörung. Chrám zajisté vystavěný byl výslechem a výsledkem modlitby Da- vidovy. Sš. Sk. 88. — V. = vyslýchání, vy- slechnutí, das Verhör. Předsevzetí v-chu, die Vornahme des Verhörs. J. tr. V. svědků. die Zeugenvornahme, das Zeugenverhör. Dch. V-chu schopen, vernehmungsfähig. Dch. V. říditi, das Verhör leiten. J. tr. Křížový v., das Kreuzverhör. Dch. V. likvidační, das Liquidationsverhör. Šp. Přísednictvo u vý- slechu, das Verhörsassesorium; článkovitý v., artikulirtes Verhör. Čsk. Někoho na vý- slech vzíti. Kká. Td. 253. Hned v prvním výslechu přiznali se zajatí bez nucení, že...; Ve v-chu s nimi zavedeném jmenovali jedi- ným původem pána svého Miroslava. Ddk. III. 30., 31. (Tč. ). V. = soudní výkon, jímž nabývá soud o některé sporné věci těch vědomostí, jichž mu jest k rozeznání té věci potřebí. S. N. Vz tam více. V. u práva. Jg. V. před se vzíti. J. tr. — Vz S. N., Poslech.